Co mě na knihu nalákalo? Takový zvláštní paradox… anotace (níže) zmiňuje Šumavu, takže jsem okamžitě zbystřila. Přitom název knihy evokuje spíše tropickou dovolenou. Asociace jsou mrchy. Schválně, co vám naskočí v hlavě, jakmile vyslovím Filipínek?
Pohádkový příběh o skřítkovi Filipínkovi a jeho kamarádech z lesa na Šumavě. Poutavá dětská knížka plná dobrodružství, kamarádství a boje dobra proti zlu.
Kdo z nás někdy nechodil po lese a nepředstavoval si, kde mi mohl bydlet nějaký ten skřítek či pohádková bytost? Já to tak dělám občas i teď. Šumavské lesy (a nejen ty) k tomu přímo svádí. A pokud si domů jako suvenýr s houbami nepřitáhnete i klíště, zbude vám právě vaše fantazie, aby si s vámi hrála.
Marek Šnábl dokázal nevídané. Upoutal nás všechny tři. Cácorka je snadný terč. Stačí líbivé obrázky a je coby čtenářka vaše. Když se jí příběh nepozdává, vyšperkuje ho miliardou doplňujících otázek, případně si ho vymyslí komplet od základu. Nás zase, bez předsudků, zaskočilo, že za poeticky pohádkovým příběhem stojí člověk, jehož denním chlebem je pobyt ve věznici, kde coby bachař nemá možná o historky různého druhu nouzi, nicméně pustit se do pohádky? To chce koule!
Deset kapitolek, které jsou rozdělené na 72 stranách, krásně zvládnete za jeden večer sami. S dětmi bych to viděla na dvě až tři kapitolky před spaním. Vše závisí na věku čtenáře a jeho výdrži. Někdo usne hned, někoho příběh pohltí a vy mi potom budete nadávat, protože potomek odmítal jít spát, dokud jste se společně nedostali na poslední stránku. Prvňáčci nebo druháčci si s přehledem zvládnout číst sami. Písmo je dostatečně velké, text srozumitelný. Jen sem tam je souvětí možná až zbytečně dlouhé, ale nikterak často.
„Já jsem nejkrásnější motýl v lese a jmenuji se Nádherňáček,“ řekl pyšně motýl. Filipínek se na něj zadíval a řekl: „To, že jsi nádherný, je jistě pravda. Tvrdit o sobě, že jsi nejkrásnější z motýlů v lese, je ale dost troufalé. Každý jsme krásný pro toho, kdo nás má rád, ale nejkrásnější není asi nikdo. Kdo tvrdí, že je nejkrásnější, všímá si hlavně sebe, ostatní přehlíží a může špatně dopadnout.“
Co se týče ilustrací, působí na mě zvláštně. Poutavě, v každém případě k příběhu pasují a doplňují ho. Místy mi spíše než kreslené přišly počítačové, nemyšleno negativně. Nejsou extrémně barevné, ani křiklavé, což k atmosféře knihy neskutečně sedí. Stránky mají jemně našedlé šmouhaté pozadí, což oceníte, pokud si chcete číst venku na dece či v houpací síti. Sluníčko, které má tendenci se od sněhově bílých stránek odrážet, vám tím pádem nevypálí díru do sítnice.
Zajímá-li vás, zda ve Filipínkovi najdeme to, co je klasikou ve starých pohádkách – ponaučení či nějakou pointu – pak vězte, že ano. Za všechny bych vypíchla dvě: Vždy je dobré alespoň vyslechnout a vzít v potaz rady starších a zkušenějších. Nemusíte se jimi řídit striktně, každý potřebuje vlastní zkušenost, avšak stáří ví a to je prostě fakt. A to druhé? Člověk by se neměl extrémně vychloubat a povyšovat nad ostatní. Nikdy neví, kdy se mu to vymstí.
Závěrem ještě děkuji za ježka, který má ve spíži komáry a ovády. Opravdu! Vzteky rostu, když se autor dětských knih snaží dětem vtlouct do hlavy, že ježek dlabe jablka a hrušky. Jaký nešvar rozčiluje u knih pro děti vás? Marek Šnábl odvedl výbornou práci. Z Filipínka je cítit fantazie, kouzla, jehličí borovice, vůně vzduchu po bouřce a dětská touha po dobrodružství, kterou sem tam cítí každý z nás bez ohledu na rok narození.
zdroj obrázku: Pointa.cz
About The Author
