Kateřina Loučková není neznámá autorka. Alespoň pro mne a pro mou kolegyni Vendi. Napsala již několik knih pod pseudonymem Katherine Luka (Lovec věna a Lesní klenot má recenze i nás na webu). A popravdě mne dost nakrkla, když jsem zjistila, že Tajemství černé dámy nebude pokračování již vydaných dílů romancí na úrovni Austenové máznuté Cartland… Co se dá dělat, Tajemství černé dámy má natolik obrazově poutavý Facebook, že jsem na zlost za chvíli zapomněla a třásla se finální podobu historické fantasy rozložené na kouzelném podkladu.
Do nebe budu adorovat anotaci knihy! Navnadí čtenáře, ale neprozradí ani ťuk navíc. I když jsem tedy sledovala fotky a povídání na sociálních sítích, Katka Loučková mi dokázala neprozradit další detaily a kniha pro mne byla doslova překvapením. Čekala jsem panny, urozené původy, rytíře, koně, vlky a nějakou magii. To celé propletené nějakou peprnější erotikou, protože tu autorka umí na jedničku s několika hvězdičkami. A o co v příběhu vlastně jde?
Mladá a krásná panna (= neprovdaná dívka tudíž v těch dobách nejspíše ještě nikdy neměla sex) nechce za muže toho, koho jí vybral její strýc. A tak uteče s kamarádem svého bratrance. Vrátí se k němu domů a tam se zjistí, že je vše vzhůru nohama a spustí se romantická, historická, detektivní a kouzelná fantasy. Potkáte různé druhy bytostí, různé zrůdnosti lidí a budete rozplétat pletichy marnivého a vlivného člověka. Pokud budete jako já – i přes sledování FB „tabula rasa“ – budete text hltat! Autorka píše svižně a velice poutavě, takže vám nebude vadit, že se o “černé dámě” dozvíte až v druhé půlce knihy! A že mi to vrtalo hlavou!
Tím se maličko dostávám k jakýmsi “negativům” knihy. Nebo spíše k místům, která mi zcela nebyly po chuti (naštěstí to většinou nakonec bylo jedno, protože šlo o zážitek a ten Loučková dodala!). Již jsem zmínila “černou dámu” – možná nejde ani tak o negativum jako spíše o hnací motor, protože jsem už chtěla vědět, zda bude černá dáma panna Malwina nebo sestra Bergara (dva důležití protagonisté příběhu). Dále jsem se ztrácela na časové ose. Tajemství černé dámy se odehrává během pár dní, ale psychologický posun postav mi přišel jako by se odehrával delší dobu. Ale co já vím, třeba den kolem Vlčiště a hradu měl více jak 24 hodin… Takže detail. Ačkoliv se mi líbilo, že příběh nestavěl pouze na Bergarovi a Malce (Malwině), že i další linie příběhu byly krásné a poutavé a chytaly mne za srdce, pořádně autorka dokončila jen dvě třetiny knihy. Že by si Katka Loučková nechávala otevřená vrátka pro pokračování?
Našla jsem však více pozitiv než negativ a knihu Tajemství černé dámy miluji. Nejen kvůli prostředí, které autorka popsala dostatečně a přesto střídmě, že nenudila. Nejen kvůli magii, která byla decentní, a Loučková ji dokázala dát potřebné základy, byť ne hluboké. Nejen kvůli romantické lince, která byť byla bez sexu či vlastně jeho popisu – byla skvostná. Katka Loučková umí podnítit fantazii čtenáře! Nejen kvůli krásně propracované detektivní pasáži, která se zakládala na pevných základech a logicky se dal sledovat vývoj událostí a postavy od počátku jely hezky podle scénáře. Nejen hrdinům se člověk dostal do hlavy a ony se mu na oplátku dostaly do srdce…
Nezvládnu se nezmínit o grafické úpravě knihy. Nelíbí se mi. Obálka je dle mého názoru trošku přeplácaná a rušivá, ovšem věrná knize. Rovněž v průběhu čtení narazíme na několik ilustrací, které mi nebyly sympatické. Janina Strnadová, která za tím vším stojí, mi holt nesedla. Ovšem detaily prvních písmen při změně dějiště či pohledu postavy – ty se mi líbily moc. Sama za sebe Tajemství černé dámy doporučuji. Potvrzuje totiž, že není důležitý zevnějšek, ale to, co je uvnitř. Dokonce letos příběh z dílny Katky Loučkové kupuji jako vánoční dárky – podpořím českou tvorbu a vím, že daruji pod stromeček překrásný příběh!
Zdroj obrázků: Databáze knih, FB Tajemství černé dámy
About The Author
