Do rukou se mi dostalo “pokračování” Lovce věna – Lesní klenot – od autorky tvořící pod jménem Katherine Luka. Dlouho, předlouho jsem kolem knihy jen kroužila a bála se jí. Druhé díly většinou stojí za starou bačkoru, nejsou tolik originální, snaží se přiživit na velkoleposti dílu prvního. Lesní klenot sice pokračováním je, ale jen proto, že hlavní hrdina Dean je bratr Fergussona. A že by byly díly podobné či dvojka vykrádala jedničku? Nebojte!
Nečekejte ovšem žádné zázraky, stále jde o oddechovou červenou literaturu. Po stránce příběhové i erotické o mnoho čtivější než třeba Rudá galerie. Stejně jako Lovec věna i Lesní klenot má ucelený rámec, kterého se drží. Nepotřebují si pomáhat BDSM tematikou, aby okořenily životy čtenářů. Každopádně by bylo moc zajímavé si od Luky něco v tomto směru přečíst! Lesní klenot ovšem nedosahuje kvalit Lovce. Není to nutně špatně. Měl jinou přidanou hodnotu. Pokud ji budete chtít najít.
Hlavními hrdiny romantického příběhu jsou mladá Rose a o maličko straší Dean. Statečně mu sekunduje jeho mladší bráška Nial. Ten nejspíše bude dobývat mé srdce ve třetím díle. Rose představuje excelentně vychovanou a dost prudérní mladou dámu, která se nepřízní osudu dostala do trablů. Z těch jí pomůže sexy mladý podnikatel Dean, který má k prudérnosti daleko. Když se ti dva dostanou k sobě, čteme o dvou rozdílných osobních světech i pohledech na život. Překvapivě Rose není oslnivě krásná a Dean má také pár chybiček. Klišé, ale v podání Luky neskutečně rozkošné. Zápletka je vystavěná na skutečnostech a ne náhodě – toho si, přátelé, važte! Obzvláště v moderní romantické literatuře, kde jde především o (nejen kvalitní) sex. Který mimojiné Luka umí popsat naprosto dokonale, skvěle a úžasně. V Lovci věna jsem byla nadšená, u Lesního klenotu jsem předla blahem.
Přestože knihu hodnotím pozitivně, našla jsem pár drobností, které mi vadily. Lesní klenot obsahuje mnoho témat. Samozřejmě si můžete vybrat, že je budete ignorovat a půjde vám čistě o erotické scény. Nevím, zda třeba vztah otce a dcery nešel více do hloubky z důvodu, že bude mít možnost pokračovat. Přítomnost mladé slečny sama o sobě připsala plusové body jak Rose, tak Deanovi. Bez těchto scén bych se ale obešla. Přišly mi na jednu stranu už moc za hranicí výkonnosti Rose. Dalším tématem, které se trochu ztratilo v myšlenkách Rose, jsou zbraně. Letmé zmínky vyplňující prostor před peripetií, aby mohla přijít grandfinále? Nebo aby byla vysvětlena jejich přítomnost v klíčovém okamžiku vedoucímu k poslání poděkování? Poděkování, které vyřeší problém, ale více se o něm nemluví? A co problémy v Deanově životě zavdávající na pořádnou detektivku? Jsem neskonale ráda, že se Luka nedala cestou hledání padoucha. Ano, způsobilo to vzduchoprázdno. Konečné řešení přišlo – logickou cestou. Ono i když najdete v knize nejasnosti nebo mezery, Luka se o jejich uzavření postará. Nevysloví sice vždy vše, ale tím, že je logická, se kruh spojí a můžete v klidu spát.
Nevím, zda šlo o záměr zkoumání charakteru mladé ženy či romantické přiznání mladého podnikatele. Mnoho témat, nad kterými hloubala jak Rose, tak Dean, vyústilo v otřepaný objev. A budu se opakovat – v podání Luky otřepaný ale rozkošný. Upřímně by mne tato přidaná hodnota pravdy o charakterech mužů a žen u romantické literatury moc nenapadla. Možná to je ale i tím, že běžně si s knihou jako je Lesní klenot užiju a odložím ji. Neřeším ji, přináší mi pouze uvolnění mezi čtením krimithrilerů. A právě proto mi nakonec nevadilo, že se v Lesním klenotu neřešil dopis, obchodníci se domluvili na pár řádcích a Rose s Deanem na to vlítli.
