Recenze: BRIDGERTONOVI – zaujal vás seriál, ale chcete víc než hloupé nadržené hrdiny?

Bridgertonovi! Asi jako první se mnoha lidem vybaví seriál na Netflixu. I já jsem s ním začínala. Po zkouknutí pár dílů jsem ale usoudila, že moje IQ je dost nízké na to, abych si jej ještě dobrovolně dál snižovala a seriál pro mne upadl v zapomnění. Po nějaké době přišly na řadu knihy. Nemůže to být horší než seriál. Nebo může?

Bridgertonovi jsou rodina žijící v Anglii na počátku 19. století – s tím souvisí hodně velké lpění na titulech (vévoda, vikomt, hrabě…) a způsobech vystupování či chování mladých dam. Navazuje i skutečnost, že mladé dámy z urozených rodin se vdávaly jako panny a u kluků nikdo neřešil, kde a jak moc se kurví. Když jsem se začetla do prvního dílu, Vévoda a já, už v počátku jsem tušila, že půjde o klasickou harlekýnku. Nevím, proč sérii započala Daphne, která je až 4. narozená po třech klucích – Anthonym, Benedictovi a Colinovi. Jak správně chápete, děti se v rodině Brigertonů pojmenovávaly dle abecedy (aspoň v tom je pořádek). I tak jde o velmi vkusnou červenou knihovnu, která sice nenadchne, ale neurazí a dokáže předat skromné poselství. Rozhodně není tak nabušená sexem a intrikami jako první řada Bridgertonů na Netflixu (zase se seriál alespoň trošku drží knižní předlohy, což o druhé sérii prohlásit nejde).

První 4 díly série Bridgertonů každou kapitolu uvede výňatek z bulvárních novin, kdy nikdo nezná autorku. Jenže novinářka se strefuje do smetánky bez slitování a nikomu nestraní. Musím ocenit, že se Quinn odhodlala její jméno odhalit – a ještě k tomu hezky nečekaně a ve velké stylu tematicky upravila celý příběh jedné knihy. Díly s Eloise a Franceskou mají před každou kapitolou výňatek z dopisů, které si hrdinové psali mezi sebou nebo s matkami. Poslední dva díly s nejmladšími Bridgertonovi Quinn započala jednou až dvěmi větami, co se v následující kapitole stane. Za mne to nebyla nejšťastnější volba, ale samotnou mne nenapadá, co by měla vzhledem k tématice knih volit, aby mohla pokračovat ve svém zvyku.

Prvním adeptem na ženění v rodině Bridgertonů sice je Anthony, ale Daphne zrovna dovršila věku 18 let a byla uvedena do společnosti. Ačkoliv jde o dívku bystrou, vnímavou a jemnou, která se o sebe umí postarat (to víte, tři starší bratři), neoplývá nijak extra krásou. Je normální. Nápadníci se nepřetrhnou s žádostmi o její ruku. V době uvedení Daphne do společnosti se vrátí syn zesnulého vévody, Simon. A jelikož ten nechce žádnou manželku, uzavře s Daphne, sestrou svého nejlepšího kamaráda Anthonyho, dohodu. Slovo dá slovo, děcka se zamilují a je to tam. Zajímavostí v díle Vévoda a já je pohled do výchovy synů, jaké měli muži tehdy představy. Také se u obou hrdinů setkáváme s cílevědomostí, která by v každém vztahu (i k sobě samému) neměla chybět.

První díl s Daphne měl nejspíše úspěch, tak se autorka vrhla na Anthonyho, vikomta, a v díle Vikomt, který mne miloval oženila jeho. Tentokrát se Anthony uchází o ruku krásné Edwiny, jejíž rodina nepatří mezi nejzámožnější kvůli smrti otce. Roli ochránce Edwiny na sebe vzala její sestra Kate, které táhne na 21, což znamená, že je stará pro uvedení do společnosti. Ale peníze nejsou, tak musela počkat na sestru, než jí bude aspoň 17. Anthonymu je 29 let, tedy je celkem jasné, že si spíše jako nejstarší ze sourozenců sedne se starší sestrou… Zajímavostí tohoto dílu je pojetí smrti – jak ji vnímají muži, jak ji vnímají ženy. V doslovu autorky je i pár slov na víc, opět týkajících se smrtelnosti a jak vnímají smrt otce synové a smrt matky dcery.

Dalším sourozencem Daphne, kterého se vdova Violet snaží oženit, je Benedict. Partnerku si samozřejmě najde, jenže o ní nic neví, a navíc je do ní tak zamilován, že pro to nevidí zjevné. A místo aby byl seriózní, vytasí se s Neslušným návrhem. Třetí díl série pojednává nejvíce o postavení ve společnosti a o tom, že láska stírá rozdíly. A že je vždy obdivuhodné, když člověk ví, co chce (nebo nechce) a stojí si za tím. Pokud náhodou zavítáte na Databázi knih, mohu je potvrdit, že jde částečně o pohádkový příběh Popelky… nenajdete tam však skutečnost, že v pohádce o Sophii a Benedictovi se vyskytují i přípomínky událostí kolem sourozenců zadaných i nezadaných. Nejpatrněji se autorka zmiňuje o Colinovi…

No a Colina ožení v díle zvaném Čekanka. Věčně usměvavý hejsek by měl mít vše, co si přeje, přesto se cítí prázdný a k ničemu. A dokonce pocítí i závist vůči Penelope – přesně té, kterou bulvární noviny nazvaly přezrálým citrusem v díle s Daphne a vévodou. Ve čtvrtém díle série se autorka věnuje potřebě zanechat po sobě odkaz. Ale ne ten, v podobě dětí. Také se zde hodně řeší síla tajemství, vůle, závisti a drbů. 

V Čekankance, kdy štěstí najdou Colin a Penelope, závist nahlodá i sestru Colina a nejlepší přítelkyni Penelope – Eloise. Také starou pannu, která je najednou sama, protože i Penelope už někoho má. A tak se rozhodne odjet za chlapíkem, se kterým si rok píše – možná i proto nese pátý díl název S láskou, Eloise. Sir Phillip je ovšem spíše morous, kdo by nebyl, když jeho ex byla leklá ryba a život vzdala. Má i tajemství, o kterém se Eloise v dopisech nezmínil a které jsem čekala, že bude zaujímat v knize více prostoru. Při čtení dobrodružství dalšího z rodiny Bridgertonů jsem hodně řešila i své pocity vůči manželovi – jsem dost veselá? Usmívám se dost často, aby viděl, že jsem spokojená? Na jednu stranu příjemné čtení z oblasti mimo Londýn, na stranu druhou taková klasická harlekýnka, co nenadchne a neurazí, člověk si u ní popřemýšlí a do druhého dne zapomene jména.


Pokud by někdo četl sérii sourozenců popořadě, možná ho jako mne lehce zmátlo, že Franceska je vdaná. Přeci věk jde v abecedním pořádku… Pak mi ale došlo, že Eloise je stará panna a není nic divného na tom, že se její mladší sestra provdala. Bohužel záhy ovdověla…Ale i na velmi mladou vdovu může čekat Nečekaná láska! Franceska milovala zesnulého Johna a je velice zmatená, když se na scéně objeví jeho bratranec v jiném světle než jako přítel a vrba či šašek. Michaela také matou jeho city – obzvláště když je teď dědicem titulu on a po Johnovi vše „zdědil“. Nečekaná láska pak řeší svědomí každého člověka a taky to, jak na vztah může nahlížet společnost. Je vhodné pochovat manžela a za 4 roky milovat jeho nástupce titulu a bratrance?

Předposledním Bridgertonem, který ještě nevyletěl z hnízda, je Hyacinth. Je nejmladší, takže by technicky měla vyletět z hnízda až po starším bráškovi, ale u mužů se toleruje delší doba svobody. Hyacinth mají v úctě téměř všichni – je inteligentní a nebojí se projevit názor. Přesně jako lady Danburyová – babička Garetha, teta vévody Simona (od Daphne). A které Hyacinth chodí každé úterý předčítat knihy… Už dle anotace musí být jasné, že Hyacinth a Gareth budou ústřední dvojkou dílu Poznáš to z polibků – a hraběnka a Violet Bridgertonová budou dohazovačky v pozadí. Zajímavým námětem, který obaluje romantickou linku, je deník Garethovy babičky psaný italsky a s ním pak související záhada. Líbilo se mi, že zatím jediná Hyacinth byla požádána o ruku klasicky – prvně svolení bratra (když otec nežije) a potom pokleknutí. Příjemná změna oproti ostatním 6 vdaným/oženěným sourozencům. Uvidíme, jak na tom bude její bráška Gregory. Protože v každém díle se řeší i nějaké zásadní morální dilema či vnímání světa či sebe sama, Hyacinth se učí přijímat to, že je nedokonalá a že nemusí vždy mít pravdu či poslední slovo. Velice dojemná byla pasáž, kdy spolu s matkou tohle téma řešily v růžovém salonku.

Poslední Bridgerton, Gregory, se rozhodl oženit z lásky. Vidí na sourozencích, že existuje, takže on ji najde taky. Vskutku ne v podobě, jaké by čekal. Před svatbou, kterou začíná kniha formou prologu, autorka nasadí tempo. Pak maličko ubere, aby hrdiny seznámila a dala jim čas se do sebe zamilovat nejen na základě poblouznění. V posledních kapitolách až do epilogu tempo opět roste, protože tolik akce nebylo v žádné z předchozích knih Bridgertonů. Na rozdíl od svých sourozenců nemá Gregory své štěstí vůbec jasné – jeho milá se vdá. A to jsem celkem koukala, jakého jí Quinn vybrala manžela a že ve svých knihách (všech dohromady) obsáhla od politiky přes společenské vnímání všechno. Když bychom hledali nějaké to poselství, které je v každé knize schováno, nalezli bychom opět v salónu při rozhovoru Gregoryho a Violet u čaje. Přiznávám se, že více než po poselství jsem tentokrát šla po ději, takže si knihu musíte přečíst, abyste se jej dozvěděli.

Pokud má někdo rád harlekýnky a chce být moderní, nepředplácejte mu Netflix, kupte mu celou sérii knih, na kterých seriál staví. Přidaná hodnota v podobě poselství každé knihy je jen třešničkou k hezky popsané povaze lidí, prostředí Londýna či přírody a sexu. Není ho tam tolik jako v televizi a je rozhodně cudnější, ale o to přece jde, ne?

Zdroj obrázků: Databáze knih, Aktuálně, Totalfilm

Julia Quinn Bridgertonovi

One thought on “Recenze: BRIDGERTONOVI – zaujal vás seriál, ale chcete víc než hloupé nadržené hrdiny?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *