Recenze: Montekové a Kapuleti nové doby – kdo z nich bude Skvělá partie?

Autorku Jude Deveraux můžete znát od nás z Knižní díry, kde jsem psala recenzi na detektivku z Anglie Zapomenutá vražda. V rámci příprav na recenzi k vraždě jsem zaslechla drby, že by snad Deveraux měla být proslulejší v psaní romanťáren s lehkým detektivním nádechem – proč se někomu zdají noční můry, proč jej v rodině nikdo nemá rád, atd. Nedalo se nic dělat, musela jsem zjistit, zda to je pravda. 

Co jsem zjistila? Nic. Respektive nic, co by mělo váhu. U obou knih – Zapomenutá vražda i Skvělá partie –  jsem si oddechla, byla jsem spokojená a teď na ně mohu bez problémů zapomenout. Takže za mne jde o oddechovou průměrnou autorku, kterou si ale vždycky ráda přečtu, pokud na ni narazím. 

Skvělá partie se odehrává v malém městě v Americe. Lidé z města a lidé od jezera se mají rádi asi jako Montekové a Kapuleti. Terri je od jezera, její osobu provází drby skrz její maminku… Stacy je starostova dcera, která byla požádána o ruku mužem, kterému sedí drahé obleky, jí v nóbl restauracích a vyzná se ve vínech, které zajídá téměř bezmasou stravou. Terri je holka do nepohody, která zvedne pomalu i lodní motor. Stacy je křehká malá blondýnka, která je blázen do umění a designu. A pak tu máme, kromě dalšího tuctu postav, Nathaniela. Obřího namakaného chlapa s jizvami po kulkách, se smokingem ve skříni, znalostmi vína, milovník masa a piva. S jednou kočkou je zasnoubený, s druhou zachraňuje lidi v jezeře a pomáhá chodu okolo jezera… Ač se to může zdát jako klišé nad klišé, autorka zvolila zajímavé záporáky. Vztahy založila především na komunikaci a vše obalila nádhernou přírodou jezera a chaty s proskleným výhledem na vodu. 

Bohužel i zajímavá a, pro mne, neobvyklá volba charakterů postav s sebou nesla problém v podobě konce – byl by nemastný a neslaný! A protože již víme, ať už z anotace nebo mého perexu výše, že Deveraux píše romantiku mázlou záhadou – řešení problémů se našlo lehce – vyřešit nějakou klevetu s jezerem související. Celý příběh je nenásilný, protkaný příjemnou letní touhou a vášní, která ne a ne se prodrat na povrch. Postavy nejsou na ránu pěstí, tedy většina z nich ne. Situace jsou takové klasicky letní, jako každé zaláskované vodní příběhy. neromantická zápletka má relativně hlavu a patu, dává smysl. Sice bylo zapotřebí trochu ohnout časoprostor kolem některých lidí, ale neuráželo mne to. Chtěla jsem happy end a dozvědět se PROČ. 

Ačkoliv se opakuji – Skvělá partie od Jude Deveraux je příjemné oddechové čtení. Možná si u něj několikrát pobrečíte. Budete nejspíš rozpálení jako postavy od jezera. Zasmějete se s nimi a nakonec s nimi vyřešíte záhadu, která měla navěky odpočívat. Po dočtení knihu jemně zavřete, uložíte do knihovny a budete bez zátěže žít dál. Možná si půjčíte další autorčinu knihu. Na Skvělou partii lehoulince zapomenete a věřím, že po pár měsících vám jména hlavních postav nic neřeknou. A taková je Jude Deveraux – nebudete litovat času stráveného u jejích knih, neurazí vás, ale nijak extra ani nezaujme.

Zdroj obrázků: Pixabay.com, megaknihy.cz

Jana Modřínová

V dnešní době má člověk strach, že jej jeho dítě uvidí jenom s mobilem v ruce. U nás to je s knihou v ruce. Jednu dobu jsem se vezla na vlně audioknih – papírové knihy musely na chvíli ustoupit do pozadí před nenechavými ručkami malého Sviště. Jsem milovnice „severských detektivek“, čím více krve, tím spokojenější jsem (Nesba nemusím).
Když v knize není krev, musí tam být alespoň génius formátu Hercule Poirot. Ráda nad knihami uvažuji, takže od vražd si odskakuji k filosofickým tématům. Pokud se skloubí mé dvě životní vášně – knihy a kočky – dokážu hory přenášet, jen abych měla klid na čtení!

See author's posts