Edice „Srdcovky“, kterou vydává nakladatelství Motto, spadající pod Albatros Media a.s. , je něco, s čím už jsem se v minulosti setkala. Obálky jsou příjemné, evokují zejména pohodové letní čtení a jejich anotace nezní marně. Pokud jsem pátrala správně, každá kniha z této edice je napsána někým jiným a rovněž témata jsou různá. Některé kousky si o čtení na dece u vody přímo říkají, jiné nabídnou i vážnější tématiku.Mám za sebou již dvě romance – Popelčiny střevíčky (4*) a S láskou Luisa (3*). A protože si nevedly úplně zle, nebyl důvod váhat nad dalším kouskem.
Záhadné dědictví vám může zkomplikovat život i přinést lásku, o jaké jste snili. Rosa Larkinová jednoho dne s překvapením zjistí, že jí někdo odkázal malý obchod na venkově. V Londýně ji nic nedrží, tak se vydává do neznáma. Vloží všechno, co má, do nového podnikání a před očima maloměsta se snaží uspět. Máme tu pohledného ragbistu, sexy instalatéra, šťouravého novináře a další svérázné figurky. A Rosa řeší i několik záhad: Kdo ujel od dopravní nehody, kam se ztratil vzácný náhrdelník a kdo se skrývá za jejím tajemným dědictvím.
Dnes tu máme čtivý a v žádném případě ne přímočarý Obchůdek na rohu aneb kterak chudé a osudem zkoušené osiřelé děvče úplnou náhodou ke štěstí přišlo. Já vím, takhle to zní přitažené za vlasy, avšak žádný strach. Nicola May nám namíchala různorodý koktejl postav, kterých je přesně akorát – ani málo, ani moc. A s příběhem si dala celkem práci. Rozhodně je znát, že nad ním přemýšlela a nemlaskala zvraty jako pan Baťa cvičky.
Nápad není nikterak originální, to si přiznejme nahlas. Rovněž o realističnosti bychom mohli vést debatu za dlouhých zimních večerů, ale někdy je prostě chuť na trošku toho pohádkového štěstí a obzorů, které zalévá zapadající slunce a naděje. Fajn, dáme cynika ve mně zase chvíli k ledu. Nádech tajemství je už jen třešinkou na imaginárním knižním dortu.
„Šikulka. Moje máma vždycky opakuje: ,Jdi za svým srdcem, ale nezapomeň si s sebou přibalit i mozek.´A co se týče chlapů, tak o těch zase říká, že nejlepší je, když maj plnej žaludej a prázdný koule. To už nezní tak poeticky, co?“
Jistě, cílovou rovinku notně zkrátila a závěr uspěchala. Jenže to je nešvar celé řádky spisovatelů. Zřejmě s vidinou konce na dosah vypnou a chtějí už mít knihu z krku. Velká škoda. Některé pasáže si tedy zasloužily podrobnější rozvedení. Naproti tomu jsem nenarazila na vleklá či nudná místa, což je rozhodně velké pozitivum.
Prosím vás, průměrně sečtělý čtenář dost věcí vytuší, nejsme úplné lamy. Netuším však, jak to Nicola May udělala, ale neměla jsem chuť zakroutit jí krkem, kdykoli došlo k rozuzlení, které jsem předvídala. Podala vše volně, netlačila na pilu, dílky skládačky do sebe zapadaly přirozeně a za to tleskám.
Obchůdek na rohu vás ničím nešokuje. Nesednete si z něj na zadek. S největší pravděpodobností se u něj však budete dobře bavit, nadávat hlavní hrdince za její pitominy, kroutit hlavou nad některými rozhodnutími a tak dále. Podle mě není třeba vymýšlet něco nového a neotřelého, pokud i klišé dokážete podat… „na úrovni“. Možná to není na plný počet, ovšem (u)spokojená rozhodně jsem!
zdroj obrázků: Motto.cz, pixabay.com, pigeonbooks.co.uk
About The Author
