Zamilovali jste se někdy do knižního hrdiny či hrdinky? Zamilovali jste se někdy natolik do fiktivní postavy, že jste pomalu nemohli žít vlastní, reálný, život? Že jste kvůli imaginární lásce neviděli, jak vás někdo reálný miluje? Pokud na vše odpovídáte ano (nebo aspoň na většinu z otázek), budete Josie, hlavní hrdinku románu Nejdražší Josephine, chápat a bude vás čtení asi trochu bolet. Pokud jste na všechny otázky odpověděli ne, tak jste asi společenští extroverti a moc nečtete. Legrace!
V Nejdražší Josephine se setkáváme s pár postavami, kdy každá má svůj účel a svědomitě jej plní. Asi nejčastěji budeme sídlit v hlavě Josie, mladé dámy 21.století, která přišla o tatínka. Nemá extra vřelý vztah s mámou, a proto raději odjede spravovat poslední tatínkův projekt – panství mimo Londýn. V psacím stole nalezne dopisy, které před dvěstě lety napsal jistý Elias dívce, v jejichž popisech se pozná. Elias je bohatý dědic titulu a nemalého jmění, přestože je levoboček. Skrz dopisy dívce, která se dokonce jmenuje stejně jako Josie, žijeme pár měsíců na panství s ním – na tom panství, na které je v současnosti Josie a opravuje jej. Dalšími postavami dotváříme příběh přátelství, lásky, oddanosti a cti.
Josie si totiž jednak čte dopisy, jednak si píše maily s kamarádkou. Občas se dopis Eliase přeruší textovkou matce. Od třetiny knihy se dostaneme do čtenářského klubu s Oliverem (pomáhá Josie se stopováním Eliota! Jaký šok!), jehož prarodiče pomáhají Josie s domem. U Eliota se mimo jeho lásku Josephine vyskytuje i kamarád ze školy a mladá dáma, která je tuším příbuzná onoho kamaráda – jména nejsou podstatná. To, co je důležité, je totiž úplně jedno, jak se jmenuje! Neumělá parafráze? No a co.
Přiznávám se, že než se na scéně začal více objevovat Oliver, Eliot mne rozčiloval. Jeho dopisy byly ufňukané a plné bolesti. Nejspíše to ale bylo potřeba, kniha díky tématu psychické bolesti ze ztráty rodiče dostávala další rozměr. Dost se věnovala fázi truchlení a jak z ní mohou mladí lidé najít cestu ven – sama předložila jednu možnost. Od příběhu jsem čekala něco jako od filmu Dům u jezera, ve kterém hrála Bullock a můj milovaný Reeves. Podle anotace:
Když se fikce proplete s realitou, Josie a Elias musí učinit rozhodnutí:
Jak žít, jestliže láska nepočká?
Rozděleni dvěma staletími bojují s časem, aby ve svém příběhu našli jeden druhého.
jsem si udělala obrázek a byla jsem překvapena, do jakých sfér mne literatura může zavést. Literatura typu young-adult romance – nečekala jsem od ní tedy nic hlubokého. Moderně pojatý prvoplánový románek protkaný historií. To, co se mi dostalo do rukou, bych dala přečíst každé mladé dámě z generace Y a mladší. Různé pohledy na lásku a na pojetí budoucnosti se mi líbily moc. Nechci vás ale děsit, že by šlo snad o vzdělávací knihu, to ne! Spíše o srdečnou, laskavou, milou a něžnou knihu, jejíž čtení možná doprovodí pár slz (emoce na škále od smutku k smíchu na obě strany do 100%).
Za mne osobně se naplina slova Eliase, kterými jsem nadepsala celou recenzi.
Zdroj obrázku: Pixabay.com
About The Author
