Recenze: Rytíř, který nechtěl bojovat, a recenzent na vážkách

Může z negativního názoru vzejít pozitivní hodnocení? Logická odpověď by zněla ne. Pokud mám na něco negativní názor, nemohu hodnotit pozitivně. Jenomže jsou v životě lidském chvíle a oblasti, kdy logika skutečně neplatí. Dnes to bude jedna z nich.

Jestli jsem k něčemu hodně kritická (vyjma erotických románů), jsou to knihy pro děti. Ne proto, že je v současnosti „musím“ dceři předčítat já. Důvod je mnohem prozaičtější. Děti jsou ovlivnitelné, křehké a učí se ze všeho kolem sebe. Věřte mi, když říkám, že skutečně ze všeho. Odpozorují zejména to, co si myslíte, že nevidí. Vidí. A stejně tak vnímají i příběhy, knihy, hry, pohádky a trilion jiných podnětů.

Rytíř, který nechtěl bojovat se tváří na první pohled přátelsky a líbivě. Okamžitě jsem se zamilovala do ilustrací. Ano, nerada přiznávám, že v tomto směru jsem naopak ovlivnitelná já. Jenže kniha na grafické stránce nestojí. Někdy padá, ale o tom potom. Podstatou knihy, dle mého, má být její text. Bez ohledu na věkovou kategorii. Jistě, leporela a podobné „útvary“ pro úplně nejmenší jsou výjimka potvrzující pravidlo, nicméně my se tu teď bavíme o konkrétní knize primárně nezaměřené na batolata.

Rozčiluje mě, když má něco potenciál, který je následně rozmetán snahou o nevím co. Textu je minimum. Rýmy tak úplně nevychází. Vše vytištěno v Malajsii, což mě rotuje taky, přestože nemám kloudné a obhajitelné vysvětlení. Jenomže textu, o kterém tu melu stále dokolečka, je tam skutečně málo! Občas se na celou dvoustranu dostaly dvě řádky. Ne, nedělám si legraci.

Ilustrace mi dělají radost. Barevné, hravé, jako živé, neotřelé, nepřehnané. Obal prodává přesně tak, jak se od něj očekává. Zlaté písmo se leskne a upoutá. Formát, který mě bude při rovnání do knihovničky rotovat, rovněž vyčnívá. Tak proč, u všech dračích zadnic, si někdo víc nepohrál s tím textem?

Kdy se dostaneme k tomu pozitivnímu závěru? Teď. Mám na Rytíře pifku. On má pro změnu pifku na svou rodinu, protože ho nutí do boje. A proto se tomu postaví po svém. Poselství, které mi kniha dává (a tím i dětem) – nápad a vůbec samotná pointa příběhu, to je gró a knize zachraňuje prdel měrou neskutečnou. Sahám po ní zas a znovu. Užívám si ji. Bez uzardění a s opakovanými nadávkami a výtkami vypsanými výše. Beru na milost i ty skřípavé rýmy a prsty přejíždím po ilustracích. Ne, nejsou plastické. To jen já jsem prostě a jednoduše magor. Pořízena za poloviční cenu v nějaké výprodejové akci nám dělá radost, i když bych její vydání kvalifikovala jako zločin mrhání materiálem pro kresby na úkor textu. Víc písmenek, chce se mi zvolat na závěr. Jako kdyby snad můj hlas měl nějakou váhu. Leč skvěle se to snoubí s oním poselstvím rytíře Lea, že:

Někdy knihou místo mečem lze vyhrát spor,

neb i slovem poražen může být zlý tvor…

Hej, tak rýmy po mně fakt nechtějte!

Zdroj obrázku: databazeknih.cz

Helen Docherty, Thomas Docherty Rytíř, který nechtěl bojovat (2019) / The Knight Who Wouldn´t Fight (2016)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *