Šestým dílem Catherine Shepherd pokračuje detektivní série, v jejímž popředí stojí soudní patoložka a policejní komisař. Statně jim sekundují kolegyně doktorky a parťák detektiva. Pokud jste na knihu narazili náhodou, nemusíte mít vůbec strach. Ano, unikne vám vývoj vztahů mezi postavami. No dobře, to vám pak bude chybět skoro jako půlka srdce… Ale nebojte. Pokud si nepotrpíte na sociální prostředí postav, detektivní zápletku vám neznalost předchozích dílů nezkazí.
Vražda za trest začíná scénou, která rozhodně navodí atmosféru zločinu. Pokračujeme nálezem mrtvoly, která není nijak děsivá. Nebo jsem jen imunní vůči uříznutým uším. Julia, hlavní hrdinka, soudní patoložka, spolu se svou asistentkou Lenjou pomaličku polehoučku asistují Florianovi, policejnímu komisaři, a jeho parťákovi Martinovi v honbě za vrahem.
Hledání pachatele nás zavede do různých domovů k různým osobnostem, které zdánlivě nic nespojuje. Připadalo mi osvěžující, že jsem nedokázala odhadnout vraha. Respektive jsem měla pifku na někoho jiného. Příběhem proplouváme za střídání kapitol v ich formě buď z pohledu naší doktorky Julie, Terezy nebo Anny. Víceméně nic nenaznačuje přímo nějaké informace o pachateli. Sledujeme jeho počínání a lov. Kniha se díky tomu nesnadno odkládá, ale nezvyšuje vám tep a nezastavuje srdce. Gradace napětí ke konci není rovněž silná natolik, aby čtenáře ochromila. ALE! Jde o velice příjemné trávení času s detektivkou, která není úplně padlá na hlavu.
Co do vazeb mezi policisty a patology se možná maličko posunujeme k něčemu, co by mi ze srdce udělalo radost. Zaručuje to, že si přečtu i následující díl. Více než s romantikou se ve Vraždě za trest setkáme s kamarádskou sounáležitostí. Největší osobností posun je poznat u Julie. Ušla od prvního dílu kus cesty, nejen ve vztazích kolem sebe, ale především sama se svou historií. Myslím, že se u Catherine Shepherd máme ještě na co těšit.