Knihu U severní zdi jsem třeba na Bookportu vídala víceméně od doby, kdy jsem si appku stáhla. Ke čtení jsem se neměla. Anotace se mi nelíbila, slibovala temno a hrůzy spojené s komunistickým režimem. Proč jsem ji nakonec poslouchala v Audiotéce? Popravdě nevím. Prostě jsem asi jela dlouho autem, skončila mi Legie a já nevěděla, co dál poslouchat. Tak jsem na knihu klikla a můžu říci, že jsem snad nikdy nezvolila lépe (možná tak s tou Legií…).
Audiokniha U severní zdi je namluvená Vandou Hybnerovou. A já do teď nedokážu pochopit, že to jako žena vůbec zvládla. Má můj nesmírný obdiv, protože to, co Klabouchová vytvořila, není pro slabé povahy. A přesto si myslím, že by se nad obsahem knihy, který je v určitých pasážích zmíněných ke konci audioknihy podložen historickými podklady, měli zamyslet všichni už na druhém stupni základní školy. A znovu na střední. A povinně by se o našem českém národě, o tom, co všechno zažil a přežil, co všechno dokázal, mělo mluvit. Ne se zbytečně babrat tělocvikem (pokud jej nestudujete) nebo výtvarkou či hudebkou. Občanka by se na tato témata měla zaměřit! Uf. No prostě Hybnerová a její chraplák knize propůjčily další rozměr. U severní zdi se totiž vypráví o dětech. O dětských obětech komunistického režimu, které byly pohřbívány na Ďáblickém hřbitově.
V příběhu, který bych rozhodně nikdy nezvládla číst (i poslech mi místy působil bolest a spouštěl slzy), se ve vleklém začátku seznamujeme s Ošetřovatelkou umírajících. Ta pracuje v domově důchodců, kde začalo strašit. Další postavou, která nás uvede do obrazu, o jakých hrůzách dílo U severní zdi bude, je Muž s dírou v srdci. Ten rozevírá černé desky a s ním začíná hrůza, která mi místy vyrazila dech a i na Vandě Hybnerové bylo poznat, že to s ní cloumá.
Spolu s nádechem detektivky, kdy v roli policie- vyšetřovatele byl čtenář (dle mého názoru!), a s temným a smutným doprovodem se U severní zdi stalo hodně nadčasovým dílem. Petra Klabouchová právě výše zmíněným hledáním viníků a souzením zaujala a nepustila, dokud poslech nezastavila bolest předneseného nebo konec knihy. I když bylo vše proloženo fikcí, stále na člověku ulpívalo, co za zrůdy v komunistickém režimu bylo a že některé věci nikdy nebyly potrestány. To i kdyby se tam kroutily víly a mrtví vstávali z hrobů – i to by stále neubralo síle sdělení, jaké k nám kniha nese.
About The Author
