Prvotina Michala Zmítka, Meč pro krále, je dobová detektivka. A ty já mám moc ráda. Ve výsledku však musím dát za pravdu anotaci – jde o historický román. Ona totiž žádná cílevědomá detektivní práce v knize není – nebo já ji necítila. I tak jsem nadmíru spokojená a těším se na rozhovor s autorem.
V Přelouči zemře kovář. Nedaleko Hradce je zabita mladá dívka. Zvěsti se šíří, až je nakonec Michael, syn mrtvého kováře, poslán zjistit, co se na přeloučsku děje. To by byla asi správná anotace ke knize. O víc nejde, protože vše ostatní akorát spoiluje, což mi vadí.
Postavy
Ale příběh není jen o mladém dokonalém kováři! Do příběhu se přimotá i gardista Ondřej a rychtář Matyáš. Dále nesmím opomenout Terezu a její maminku. No a samozřejmě nás autor nechal nahlédnout i k padouchům, takže postav máme až až. A přesto se v nich neztratíme! Možná z počátku budeme chvíli nejistí, v čí hlavě zrovna jsme. Krátké kapitolky a ich forma vyprávění může zmást. Ale jen v úvodu. Pak nám pozitivní i negativní postavy přirostou k srdci a orientujeme se jedna báseň. Co autorovi neodpustím? Charakter Terezy. Upřímně urážela ženy jejího věku. Kdyby byla mladší, pochopila bych to. Neříkám, že Zmítko neměl správné postřehy, ale ve výsledku Terezu opravdu vykreslil nehezky.
Detektivka? Jak to teda je?
Já Meč pro krále jako detektivku vnímám, i když postrádala jasné, přímočaré a jednotné vedení případu. Michal sice měl pověření, ale k ničemu mu nebylo. Gardista rovněž nebyl nápomocen, přestože pár informací poskytl. Zbytek děje hnal autor, který jak osnoval, tak uváděl v život situace nahrávající náhodám, které měnily příběh. Překvapivě mi to nevadilo. Odpočinula jsem si, měla svá podezření a sledovala postup padouchů, který byl živelný. Občas jsem si říkala, jestli nám tu neroste český G. R. R. Martin.
A teď, co mi vadilo?
Michal Zmítko si dával veliký pozor, aby neudělal chybu. Proto víceméně žádnou nenajdete! A pokud ano, tuším, že půjde o drobné propojení s dalším příběhem – jestli však bude! Samozřejmě drobnosti autorovi unikly, člověk se nad nimi pozastavil, ale díky čtivosti knihy je brzy vytěsnil. Každopádně zmatek s dýkami úplně opomenout nejde. Pak mne trápí, že neznám příběh samotného meče. Ono by mne asi zajímalo víc věcí kolem hlavní dějové linky, které by ji okořenily. Ale i tak jsem dostala víc, než jsem čekala. Proto husičku Terezu zkouším odpustit, stejně nejasné chování postav v některých chvílích, a těším se, až se s autorem setkám u jeho dalšího díla. Ať už půjde o pokračování Meče pro krále nebo jiný historický román, sáhnu po něm bez váhání.
About The Author
