Upíry nijak v lásce nemám. Proč jsem tedy sáhla po Zmiji a křídlech noci od Carissy Broadbent? Protože Oraya je člověk, který žije mezi upíry. Zní vám to uhozeně? Mně to tak znělo a těšila jsem se, jak příběh Zmije rozcupuju. A celkem se mi při čtení dařilo nacházet chyby, které bych v recenzi mohla použít… Jenže pak se stalo něco, co jsem u romantické fantasy nečekala.
Oraya je člověk, kterého zachránil sám upíří král a vzal ji pod svoji ochranu. Jenže jaké to musí pro lidskou dívku být, když žije zavřená mezi predátory? Aby získala alespoň nějakou moc, nějaké lepší postavení, rozhodne se účastnit her Kejari (údajně něco na způsob Hunger games). Součástí jedné úlohy je zajistit si spojenectví, účastníci totiž vraždí jak nestvůry, tak sami sebe navzájem. A jak už to bývá, hate-to-love romance a tadá, kniha hotová. Ale pozor, Zmije a křídla noci mají něco navíc. Něco, co mne upoutalo a donutilo knize dát vyšší hodnocení, než bych zpočátku dala.
Emoční rozkol. Citové vazby. Sex.
To je tak ve zkratce to, co upoutalo na Zmiji a křídlech noci mne. Autorka skvěle popsala vnitřní rozpoložení dívky, která byla vychována upíry. Díky pasážím věnujícím se boji mezi emocemi, rozumem a výchovou naší hrdinky, jsem Carisse odpustila i absolutní nelogičnost života dívky mezi monstry a to, že občas zapomínala, jaké vlastnosti upíra použila a následně krvesaj nic nezmohl. Vskutku dokonale do života Orayi zakomponovala projevy chování, které odpovídaly izolaci mladé dámy. Navazování vztahů, přátelství, touhy a přání tak na papíře přímo hrály a byla radost knihu číst.
A pak tu máme sexuální scény.
Nesnáším je v českých knihách či v překladech. Češi mají sice širokou slovní zásobu, ale jsou neskutečně prudérní nebo naopak zbytečně obscénní. Carissa Broadbent popsala sex obšírně, detailně a vkusně. Přesto s patřičnou hloubkou tak, aby rozezvučela vnitřní strunu čtenářky. A Alžběta Kalinová scény přeložila excelentně. Nejen že neponičila překladem hloubku prožitků, ona dokázala uchovat “vibe” scény! Takže za mne veliké překvapení a krásná práce!
Klasika s napětím nakonec
Co do děje knihy týče rozepisovat nemusím. Opravdu jde o klasickou upíří hate-to-love romanci s nejasným koncem, neboť na Zmiji a křídla noci navazují další čtyři knihy. V průběhu knihy se střídají kapitoly ze současnosti s těmi, kde poznáváme Orayu a její životní cestu, která ji přivedla do her krvavé bohyně. Interakce mezi hrdiny nebyla násilná, Broadbent si alespoň v tomto směru hlídala charakterové rysy postav a díky tomu mohla dát prostor přátelství a humoru. Autorka rovněž umně zvolila zakončení knihy – já bych byla zlá a skončila bych o pár kapitol a emocionálních projevů dřív. Čistě pro to, aby čtenáře týrala (asi jsem se nakazila upířinou…). Každopádně já nejsem autor, takže můžu jen hodnotit, že i když skončila, jak skončila, máme tu nepřeberné množství možností, jak bude příběh Orayi pokračovat. Dá se předvídat každá z minimálně pěti základních možností vyplývajících z děje Zmije a křídel noci. Jakou cestu ale zvolí Carissa Broadbent? To si musíme počkat!
About The Author
