I přes nepříznivý titulek a celkový počet hvězdiček bych chtěla Ostrov tajemství od Patricii Wilson doporučit všem, kterým není historie světa ukradená a chtějí další tip pro samostudium.
Jak vnímáte Řecko a ostrov Kréta vy?
Řecko a Kréta v dnešních mladých evokuje snad jen problémy s pracovní morálkou nebo slunnou dovolenou. Nebyla jsem jiná. Neuvažovala jsem nad historií poloostrova od dob, kdy se začala psát novodobá historie. Jistě, znám Athény, mám ráda báje a pověsti z oblasti Středozemního moře. Ale jak poloostrov a maličký ostrov změnila válka? Co způsobilo genocidu na Krétě?
Angelika žije se svou matkou a budoucím manželem v Anglii. Maminka jí nikdy o svých předcích z Kréty moc nepovídala, přestože ji řecky naučila. Proč vlastně z vlasti utekla? Co ji tak trápí, že nechce pozvat příbuzné na svatbu své jediné dcery? Hlavní hrdince tak nezbývá nic jiného, než se na Krétu vydat a vše si osobně zjistit. Co se dozví, naprosto změní její pohled na maminku a přeháže její vlastní priority.
Poutavý začátek slibuje skvělou knihu…
První dvě třetiny knihy šel Ostrov tajemství jen těžko odložit. Angie se opravdu setká se svou rodinou a přemluví babičku Marii, aby jí pověděla, proč její dcera Poppy emigrovala do Británie. A kdo je její otec. Devadesátiletá žena začne vypravovat opravdu zeširoka o svém mládí. O době, kdy nacisté vyhladili půlku ostrova. Kdy před očima obyvatel vesnic Kréty zcela bezdůvodně zabili všechny muže – děti nevyjímaje. Kdy i špatný pohled na německého vojáka znamenal smrt. Potupně nám střípky historie Angiiny rodiny doplňuje víc osob. Každá se dotkne nějaké bolavé doby ostrova. Ale nikdo se nemá k tomu ji povědět, proč je Angličanka a až dosud nikdy nepoznala babičku Marii. A ta jí sice pravdu slíbila, ale vypráví příliš pomalu…
Dokud se vyprávění dotýkalo příběhu matky, která se za své děti rvala jako lvice a přemáhala nepřízeň osudu, nevadilo mi, že v se v knize řeší i příprava svatby a vlastní pochybnosti hlavní hrdinky. Seděla jsem jako přikovaná a čekala velké odhalení. Sledovala jsem proměnu Angie. Jak si uvědomuje hodnoty života, jak se dme pýchou nad vlastní rodinou. V té době se mi líbilo, že historii Kréty, pozadí genocidy vnímají různí lidé jinak. Při zběžném googlování jsem zjistila, že se Wilsonová drží relativně hezky “pravdivých” zdrojů a snaží se ukázat obě strany mince. Sama to pak v závěru Ostrova tajemství popisuje.
Jenže všechno hezké jednou končí
A tady to hezké skončilo srdeční slabostí Poppy. Její matka Marie to těžce nesla a její dcera Angie okamžitě odjela z Kréty. A snad kontakt se smrtí udělal ze zajímavého vypravování babičky a vesničanů řeckou komedii se svatbou v čele. Najednou nebyla válka tím nejhorším. Nebyla to ani vojenská vláda na ostrově v období studené války největších mocností. Začal se psát příběh nenávisti a koloběhu pomsty. Autorka tak sice krásně spojila, proč začala vyprávět o genocidě a proč je jeden z jejích synů na Angeliku stále naštvaný. Ale všechny skutečnosti maličko zanikaly v celkové taškařiči svatebního dne.
Velká krétská taškařice
V poslední třetině knihy pak vyplouvaly na povrch neduhy knihy. Třeba, že časový rámec dne byl delší než dvacet čtyři hodin. Jak jinak by vypravování a všechny aktivity Angie na ostrově byly zvládnutelné za pár dní? Proč autorka upustila od vypravování Marie, která měla být osobou, jejíž příběh je důležitý? K čemu všemu ta překombinovanost? Proč najednou řešíme “blbosti” a malichernosti dvou rodů, když jsme před chvílí čelili opravdové zkáze? A přestože na Krétě všichni drželi tajemství Poppy pod pokličkou, proč se kniha zvrhla v komedii o sto zázracích jedné svatby?
About The Author
