Bez mučení přiznávám, že jsem v sérii s Munchem a Miou přeskočila díl Vlk. Mělo však jít o prequel, takže mi neunikl žádný vývojový rys navazující na Clonu, třetí díl. Ostrov mne zajímal z několika důvodů. Celé sérii nešlo nevyčíst sestupnou tendenci kvality. Stále kvalitní detektivky ustupovaly do pozadí vztahovým blbinám. Nebavilo mne to, chtěla jsem kvalitního Bjørka, jeho policejní práci. A Ostrov mi to víceméně splnil.
Mia po výpovědi v práci uvažuje, co se svým životem dál? Francie? Jenže to by se nesměl v sousedství ztratit chlapec – respektive by se nesměla objevit dívka, která si to klade za vinu. A o pár dní později se objeví mrtvá teenegerka. Mia přivolá Muncha a rozjede se táhlé vyšetřování, protože stop je stejně málo jako času. A do toho všeho se na ostrově chystá veselka miliardářského synka.
Upřímně jsem čekala z celé pointy Ostrova nějaké wow skandální odhalení vraha. Co byste čekali vy? Málo lidí, idylka, všichni všechny znají, lidi makaj v rybářství nechutně zazobaných Norů, kteří chystají veselku století. Kdo by mohl ublížit dvěma dětem tři roky po sobě? I tak mne ale překvapilo, nakolik nakonec Bjørk držel na uzdě vztahové výlevy nebo sebehledající úvahy postav. Ano, Holger i Mia je měli. On pochopitelné i bez znalosti vztahových patálií z dřívějška, neb byly dobře dokresleny. U Muncha mi vždycky přišlo, že se bál zavřít jedny dveře, že další v jeho životě se neotevřou. Přitom autor mu k tomu nikdy nedal záminku. Ani v Ostrově ne. Ona… Mia… byla vždycky jiná, díky ní se celá série odlišuje od ostatních detektivek. Mia naštěstí změnila cíl svého života a tak nebylo tak sebedestruktivní její myšlenky číst. Obzvláště pak když se většinu času věnovala případu zmizelého chlapce, motorce a autu. Ano, zastesklo se po detailech její proměny. Ale pak mi došlo, kolik hnoje bych musela přehazovat, abych ty dvě perly našla (pointa detektivky a Miina minulost), že jsem to vzdala.
Když se odlepím od postav hlavních hrdinů, dostanu detektivku, která je nemastná a neslaná, ale pořád chutná dobře. Vážně. Policejní tempo není závratné, ale o to víc je vidět, jak každý člen týmu maká. Že jsem se ztrácela v množství postav? Na to si člověk zvykne, obzvláště při tolika norských jménech. Co mi však na samotném případu vadilo? Kontaminace. Prvně samotná velebohatá rodina a její svatba. Měla svůj účel, bylo důležité ji zmínit, ale proč tak moc? Proč si kazit příběh pocity Popelky? Ještě tak uměle. Bjørk psát umí, ale co předvedl s nevěstou bylo zvláštní. Dále jeden z vedlejšáků mrtvé dívky. Zapojení Kriposu bych čekala spíše u toho, že se Mia vrtala v tři roky starém zmizení. Rovněž jedna postava byla nadmíru nekonzistentní, stejně jako celý závěr knihy. Autor si nasadil do příběhu tolik proměnných, že je nestíhal obhospodařovat. Nezvládl dotáhnout charaktery postav. Škoda to byla i u padouchů, kteří celou svou dobu v knize vyměřenou mlčeli a až přišla jejich chvíle, promluvili.
Ostrov není vůbec špatné dílo, ale člověk musí zavřít obě oči, aby neviděl ty zvláštnosti, které v něm Samuel Bjørk zkouší. Někdy mi přijde, že od Anděla v lese snad zapomíná psát nebo testuje nové postupy, který mu sedne nejvíc. Ostrov mne zaujal, přemýšlela jsem o vztazích na ostrově mezi lidmi, pátrala po vrahovi i souvislostech. Můj mozek na chvíli zabavil. Že při dalším zamyšlení najdu spoustu nedokonalostí se holt stává. Prvotní dojem zůstává na hodnocení – pro znalce série Holger Munch a Mia Krügerová je Ostrov vhodný dárek.
About The Author
