Kdo by dneska neznal podcast Lucie Bechyňkové a Báry Krčmové Opravdové zločiny. Lidé si tento český “true crime” pořad pochvalují, nešetří superlativy. Když se tedy Lucie rozhodla napsat k podcastu knihu, fanoušci šíleli radostí. No, ne všichni. Najdou se totiž lidi jako já, kteří chtějí něco navíc, něco, co neseženeme na Wikipedii… Dneska bych vám ráda představila pokračování Opravdových zločinů – Opravdové zločiny 2.
Autorkou knihy je samotná Lucie Bechyňková, kterou si můžete mimo podcast poslechnout na rádiu Evropa 2. Opravdové zločiny 2 jsou její druhou knihou. A po přečtení komentářů ke knize předchozí by si člověk řekl, že se z chyb první knihy poučí. Co myslíte?
Pokud čekáte na logický výsledek, budete zklamáni. Lucie si kritiku k srdci nevzala vůbec. Nebudu tu však hodnotit shodu příběhů psaných v knize a představených v podcastu. Chtěla bych se zaměřit především na absenci zdrojů. To beru jako extrémně neprofesiální, zavádějící a chybné. Abych nebyla úplně zlá, v knize se objevuje pár nekvalitních obrázků či fotografií a k nim na samém závěru knihy odkazy (na Wikipedii) najdeme. Jednou jedinkrát byl zdroj informací zmíněn v jednom příběhu. Ale to je vše. Takže celou knihu bych shrnula tím, že jde o nepodloženou novinářskou kachnu. Když k tomu přidám chyby početní (nesouhlasil rok narození a uvedený věk), gramatické nesmysly a věty, které občas neměly hlavu a patu – dostávám se pomalu k hodnocení “odpad” či “na podpal”.
Zvolené příběhy v Opravdových zločinech 2 bych rozdělila na tři části. První část knihy by se dala zařadit do skupiny zajímavých případů. Člověku zůstává rozum stát nad tím, co všechno je v moderní době možné, jak liknavá je nejen americká policie. Datace příběhů z roku 2021 by člověka maličko měla ponouknout k opatrnosti – protože násilí je s námi pořád, nezastavila ho ani pandemie… Rovněž kapitola o strašidelném domě, který je zcela legální a lidé na násilí v něm čekají frontu – pro mě nepochopitelné. Další část knihy je spíše nudná, nezajímavá. Vybrané případy jakoby byly voleny narychlo, aby se stihl deadline pro nakladatele. Že půjde o jinou formu psaného proslovu než jakou najde člověk o problematiku se zajímající kdekoli, to už Bechyňková neřešila. Asi. Celou knihou prostupovaly kapitoly, příběhy, které byly vyloženě úsměvné a řadila bych je do skupiny céčkových horůrků. I na béčkové horory měly co dohánět.
Líbila se mi kniha? První část určitě ano, zbytek ne. Ať už kvůli nepřesnostem či liknavosti autorky věnovat příběhu píli a dát mu něco navíc. Některé z příběhů trochu znám, přece jen mám doma knihy od Drbohlava. Také oceňuji závěrečné rozhovory. Především ten o pomoci lidem, kteří jsou ve vězení, jaké mají možnosti, jak vnímají svůj pobyt. Sice byla forma vedení rozhovoru nemastná, neslaná, ale účel splnila. Opravdové zločiny 2 bych doporučila jako dárek někomu, kdo si pročte pár případů a knihu odloží na poličku, aby vypadal moderně. Pokud byste ji chtěli dát jako dárek, zkuste si prvně zjistit, zda člověk neměl výhrady k předchozímu dílu knihy či se mu tento typ bulváru nehnusí. Protože o nic jiného vesměs bez odkazů nejde.
Zdroj obrázku: Databáze knih
About The Author
