Ta tři slova v titulku naprosto vystihuji dnešní kousek stejně jako nekřiklavá decentní obálka, která si mě svou nenápadností získala. Aneb další nová autorka, protože se přece nebudu striktně držet jen oblíbené skupinky. Znáte mě, sekám to jako pan Baťa své pověstné cvičky – hlava nehlava – žánry, témata, autory. Á propos – spoiler hned na obálce? To je taky slušné terno!
Když Gracie po zesnulém otci zdědí obchod se šampaňským, rozhodne se jej převzít a vzdorovat korporaci vedené arogantním Sebastianem Andrewsem, který se od ní snaží prostor koupit. Jediný, komu se se současnými problémy svěřuje, je tajemný přítel z anonymní online seznamky. Netuší však, že muže, jehož kouzlu propadla, zná už ze skutečného světa… kde jeden druhého nemohou vystát!
Znáte film Láska přes internet? Pak máte výhodu. Já znám akorát název, ale vážně mám teď chuť se na něj podívat. Jde o autorčin oblíbený film, kterým se nechala inspirovat, stejně jako jeho divadelní předlohou z pera dramatika Miklóse Lászlóa.
A jak si Lauren Layne vedla? Nad očekávání výborně. Láska naslepo je ideální kousek na upršené odpoledne, kdy nemáte náladu na pikantní sprosťárny, nervy drásající horory, napínavé detektivky ani temné thrillery. Hledáte-li něžnou a velmi dobře uchopenou romanci, která se odehrává v současném New Yorku, mám pro vás ideální kousek.
Uvolněte se, na dosah si postavte hrnek dobrého pití, nějaké zobání, přikryjte si nohy a začtěte se. Než se stihnete rozkoukat, uběhne polovina příběhu – přesně tak výborně se kniha čte! (Což by vám mohla potvrdit třeba i Peťa Kubašková – autorka třídílné série o čarodějkách malostranských, která dala na můj tip a Lásku naslepo si pořídila a přečetla) Mohla bych začít nadávat, že jsem zazdila spoustu domácích povinností, ale co už. Samo se to neudělá, tak se o to postarám zítra.
Chcete vědět, co si o tom myslím já? Řekla bych, že je to hloupost. Jasně, je to nejspíš podepřené vědeckými výzkumy, ale pokud jde o mě, víno s vědou nesouvisí. Víno – a zvlášť to šumivé – je otázkou správné chvíle. Lahev perlivého vína za deset dolarů otevřená na oslavu zasnoubení a popíjená z plastových kalíšků vždycky překoná třísetdolarovou lahev sektu usrkávaného z broušeného poháru někým, koho nudí život.
Láska naslepo není jen lehká hate-to-love (od nenávisti k lásce nebo někdy také z nepřátel milenci) romance. Nejde jen po povrchu. Dostává se i do hloubky a to zejména v otázkách rodinného dědictví, odkazu. Zabíhá i k životním snům, kterých se člověk občas musí vzdát, aby naplnil očekávání druhých. A co teprve strach ze zklamání nebo přehnaná očekávání ohledně partnera a budoucnosti? Je dobré mít vše nalajnované nebo naopak nechat život plynout a brát ho krok za krokem? Postavy řeší několik zásadních dilemat a to přináší přidanou hodnotu a smazává plytkost a povrchnost.
Je tu ovšem jedna věc, která bude Lauren Layne stát půl hvězdy dolů. Mám silnou alergii na uspěchané konce. Když si autor dá práci s příběhem, fungují mu dialogy, chemie, nemá hluchá místa, tak je obrovská škoda, jestliže to celé nedotáhne a zazdí. Kvituji s povděkem, že tu najdeme epilog, jenže musím zároveň přiznat, že působí jako pěst na oko.
Až do závěru si Láska naslepo vedla výtečně. Vyhovovala mi ich forma, stejně jako osvěžující smskové konverzace Lady a Sira a protože my už, na rozdíl od postav, od začátku víme, kdo je kdo, bylo zábavné pozorovat komu z nich a kdy to sepne. Přináší tento kousek něco nového? Vlastně ani ne. Ale je napsaný skvostně. Lehce a přitom s grácií, stejně jako hlavní postava maluje své obrazy a v jejichž duchu je vytvořena i obálka. Tleskám této něžné lovestory, která potěšila duši nachlazeného cynika, a doufám, že to není poslední kniha Lauren Layne v mých rukách.
zdroj obrázku: metafora.cz, amazon.com