Obálka hraje pestrými barvami… poutá, láká a slibuje nečekanou lovestory. A přesně to jsem taky očekávala. Možná i špetku nějaké pikantnější erotiky, lahodné koktejly, temperament, emoce, konflikty – jedním slovem vzrůšo! A co jsem dostala?
Třiatřicetiletý Roman, který se ještě pořád tak trochu drží máminy sukně, se vydává do dalekého Mexika. Co mělo být původní svatební cestou a posléze nechtěnou dovolenou, stane se jeho životním dobrodružstvím – to když pozná energickou a svůdnou Maríu, která se chce naopak za každou cenu vymanit z vlivu své rodiny. Jejich setkání okamžité obrátí naruby Romanův doposud pohodlný a nudný život.
Romantické nablblo! To je takový můj soukromý termín pro knihy, u kterých mám pocit, že si ze mě autor dělá srandu. Nebo předpokládá, že mi vedro snížilo IQ na minimum a tím pádem mu ledacos projde. Tak neprojde. Začneme tím, že se Roman – hlavní mužská postava – ocitá sám na líbánkách a topí se v depresi, kterou se pokouší utopit v alkoholu. Prvním kamenem úrazu je čas. Je tam týden? Měsíc? Je v tom takový zmatek, že jeden neví, jak dlouhou dobu v Mexiku vlastně strávil.
Posunul se opatrně na kraj postele a namožené hýžďové svaly mu připomněly další události před pár hodinami. Podrbal se na hlavě a chvíli nevěřícně vzpomínal na to, co se mu včera přihodilo. Tequilla, tequilla, zpěv, tanec, tequilla, prsa, sex, sex. Spadnul do postele a začal se nahlas smát.
Druhým kamenem úrazu je uvěřitelnost. Nejde o to, že by se to nemohlo stát. Mohlo, úplně klidně. Jenže některé momenty jsou zvláštně utnuté, nedotažené, změny jsou unáhlené, skokovité. Čili mluvíme ne o realističnosti, ale uvěřitelnosti co do vývoje děje a postav. Přitom smekám před základní kostrou, ta je úchvatná. Když na sebe narazí dvě naprosto rozdílné povahy aka uťápnutý IT trouba a mamánek Roman a temperamentní vášnivá María, k tomu přidáte rozdílnou mentalitu, máte zaděláno na parádní jízdu. Tu čekáte, jenže nedostanete. O erotice si nechte krásně zdát. Žádná se nekoná. Dvojice, jakmile se dá dohromady, sice tráví v ložnici poměrně dost času, nicméně my si to můžeme tak akorát domýšlet.
Ona slibovaná lovestory byla neuvěřitelně uspěchaná. Nejdražší suvenýr by si zasloužil podstatně více péče, aby nepůsobil trhaně, nýbrž vyladěně. Nápady, které Petra Jirglová očividně má, by tak nepřišly totálně na zmar. Myslím, že od ní potřebuji přečíst ještě něco dalšího, abych zkusila, jestli jinde zpracovala a doladila příběh lépe. Její styl mě zaujal. Chemie postav, povahy, dialogy – za jedna. Nápad – za jedna. Zbytek – za čtyři mínus. Dohromady to jednoduše nesedí, chybí tomu komplexnost a ucelenost.
“Mám to pod kontrolou.“
„Jo, vypadáš, že máš jednoznačně všechno pod kontrolou. Vypadáš jak kýbl sraček. A hrát to na obě strany, to není nikdy dobrý.“
„Že to říkáš zrovna ty.“
„Já jsem ale nebyl nikdy ženatej, to je velkej rozdíl.“
Petra Jirglová nedokázala úplně vybalancovat omáčku, kterou obalila základní nástřel. A to mě štve, i když vám bez spoilerů nemůžu prozradit víc. Povahy postav byly luxusní a některá dramata parádní. Co je to však platné, když si kvalitní základ podkopete vším ostatním? Místo abych Nejdražší suvenýr spokojeně odložila a řekla si „Jo, bylo to nablblý, ale vtipný,“ připadám si okradená o čas, rozčarovaná a absolutně nespokojená.
zdroj obrázku: palmknihy.cz
About The Author
