Mé vlastenecké srdce rodilého Jihočecha zaplesalo radostí. Tenhle kraj mě má ve své hrsti natolik, že jsem se při výběru domu ke koupi nedokázala dostat za jeho hranice, ač jsem byla na prohlídce třeba i v Moravských Budějovicích! Antologii Jihočeský horor jsem tím pádem zkrátka nemohla vynechat!
Honza Vojtíšek vám na úvod v předmluvě vysvětlí, co ho k sestavení tohoto dárečku vedlo a možná trochu zbytečně krátce představí i jednotlivé autory. Proč zbytečně? Protože na závěr knihy máte k dispozici medailonky každého z nich, podotkl by hnidopich ve mně. Pojďme toho rýpala umlčet a podívat se na jednotlivé povídky:
A začneme pěkně zostra bez předehry! Miroslav Pech a jeho Hovořící bytost Webster aneb cesta vlakem už nikdy nebude úplně stejná. Ne, fakticky, tohle není pro slabé žaludky. Banda výrostků se chytí mimoděk utroušené poznámky a rozhodne se v rámci mladické nerozvážnosti a impulzivnosti vykonat pomstu vskutku brutální. Jenže každá akce vyvolá reakci, a když chlapa ponížíte tak, že to už ani víc nejde, očekávejte pomstu. Krutou! Tento základ Miroslav Pech okořenil o nadpřirozený prvek s pointou tak brilantní, až mi z toho zůstala ústa dokořán. Nic pro slabé žaludky, útlocitné povahy a milovníky konců zalitých sluncem.
Václav Křenek šel na hororovou strunu příběhu úplně jinak. Nevsadil na násilí, ale mrazivou realističnost. I když to může znít hodně nadneseně. Ukolébavka sází na jednoduchost. Šest stran a základní téma? Vymývání mozků a sekty. Je tak snadné, nechat se ovlivnit, zmanipulovat. Formou deníkových zápisků tedy sledujeme hlavního hrdinu na jeho cestě za lepším životem. Krátké a úderné s vymazleným závěrem. A přesně tak to mám ráda. Když to má tečku!
Ivana Gašparíková nás ve třetím kousku vezme do lůna šumavských hvozdů. Ztráta v rodině volá Matyáše Kabourka domů. Nechce, jenže musí. Potřebuje za svou sestrou, aby uzavřel minulost. Neuváženě s sebou vezme i svou manželku Katrin. I ta má své malé tajemství. Vše exploduje a vypluje na povrch uprostřed temného lesa a Návrat domů se promění v noční můru, potažmo v příběh Romea a Julie, boj o holý život. Láska versus nenávist, vlkodlaci versus lovci. Čtivá tragédie o jednom dějství.
Na scénu nastupuje Jiří Sivok a Malá ryba, velká ryba. Jezdíte v Českých Budějovicích po Novohradské ulici? A míjíte penzion a restauraci U Maxe? Před lety tam výrobně vařili, platí to stále? Chce se mi říct, že dnes to nemá být o jídle, jenže opak je pravdou. I sukuba musí jíst, jenže by si měla zatraceně dobře vybírat a ne se cpát vším, co jí přijde… pod ruku? Bonbonek s jemně erotickým nádechem (klidně bych to snesla peprnější), který se trošku zvrtne, když nenasytná dáma narazí na sobě rovného a velká ryba potom sežere tu malou!
S Martinem Štefkem navštívíme Bazén! Na Srubci. Tato prominentní oblast je vyhlášená drahými vilami, velkými zahradami, architektonickými obludnostmi (někdo tomu říká skvosty) a honorací. Dáme si malou předehru, než na scénu nastoupí Petr a jeho věčně nespokojená manželka Jiřina. Chtěla bazén, vydupala si bazén. Jeho stavbu však provází celá série problémů. Vše zajde tak daleko, že z toho jejímu manželovi začne cukat oko a zdánlivě jednoduchá věc se změní v drama. Ponaučení? Nikdy nelezte do výkopu! Nebo ještě lépe – nikdy nekopejte na zahradě obří díru, protože nevíte, na koho narazíte a krtek a může být váš nejmenší problém. Ten není tak velký a při chuti. Opět krásný mrazivý příběh s boží pointou. Chci víc! Utnuto v nejlepším! Je obrovská škoda, že tato povídka obsahuje nejvíce překlepů.
Skoro by se té ironii zasmál, kdyby ho neděsila ozvěna vlastního hlasu, jež se k němu vracela. Vůbec nezněla jako jeho hlas. Rezonovala skřípavě, jako hlas umírajícího, který se posledními silami drží života, i když ví, že tohle je jeho poslední cesta.
S pořadovým číslem pět přichází Anna Korbelová a velmi abstraktní pět a půl stránkových Podsvět, který jsem si musela přečíst dvakrát a ani tak jsem ho nedokázala uchopit, natož pochopit. Na něco tak mystického a zvláštního nemám buňky. Dávám přednost masakru, řežbě a podobně. Tohle je dobré pro citlivější povahy, které pohled na krev děsí, ale přesto by rády něco poetického s božskou entitou v čele.
Náladu mi spravil Václav Votruba a jeho Hedvika alias první historická vlaštovka v této antologii. Ano, vyjma brutalit si při čtení hororů libuji v historické sekci, podkategorie strašidelné domy, což s nějakým tím přimhouřením obou očí jde nalézt i tady. Krátká lahůdka o tom, kterak se poslední přání před smrtí může vymstít. Nebo bych spíš měla říct: Dejte si pozor na to, co si přejete? Nebudu vás mást. Rozhádaná rodina, stará křivda, upír a neuvážené přání, toť krátce shrnutá podstata.
Přichází ten, kdo tuto antologii sestavil. Zdravíme Honzu Vojtíška a vrháme se na Příchod tisíce otců. Další historický kousek nás vezme do bezejmenné šumavské dřevorubecké osady pod vrcholem jihočeské hory zvané Kapraď. Šest dní práce, neděle volno, další čtyři dny práce a na tři dny hurá domů. A tak pořád dokola. Někdo volný sobotní večer a nedělní den tráví v osadě, jiný v nedaleké vesnici. Každý ale upouští páru jinak. Platí základní pravidlo: Co se stane v osadě, zůstane v osadě. Potud tomu rozumím a čtení si užívám. Potom kamsi do lesa zahučí cosi, asi meteorit. Všichni to viděli, ale nikdo to neřeší. Proč? Protože chlapi toužebně vyhlížejí starého Krejcárka. Ten na svém povozu přiveze všechno, co mohou osamělí chlapi potřebovat. Navíc právě dostali výplatu! A jako bonus – těch spoilerů už bylo dost. Určitě si dokážete představit, co vyjma jídla a pití chlapi postrádají. Honza Vojtíšek na to jde dobře, čtivě, krapítek i zvrhle, hodně detailně, jen sakra absolutně netuším, proč je to tak nedotažené? Rozehrál to prakticky mistrně, navnadil mě, namlsal, připravil do pozoru a pak nic? Jiskra byla, kde je oheň?!
Předposlední klepe na dveře Kateřina Malec Houfková a vezme nás na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích do Hotelu Zvon. Pod Zvonem nám představí malou holčičku, jejíž kroky sledujeme. V ich-formě nám líčí mrazivý příběh, který začal tak nevinně. Zvědavost spustila hru na dobrodružství. Průzkum v hotelových chodbách zavedl děvčátko do rukou cizince. Klíčová slova? Únos, fantazie, sny, trauma. Těžko se popisuje bez vyzrazení čehokoli, čím bych vám snížila čtenářský zážitek. Rozhodně jedna z nejlepších povídek.
Na závěr je tu Svatopluk Doseděl a Kalvárie. Nikdy nevyvolávej duchy, když pořádně nevíš, co děláš. Nemáš totiž tušení, že přijde to, cos chtěl. Může se to celé zvrtnout v pekelnou jízdu. Rozsahově nejdelší kousek a chtělo by se říct „To nejlepší na konec“. Já bych byla opatrnější, nicméně ano, Svatopluk Doseděl se předvedl ve velmi lichotivém světle. Líbilo se mi zpracování, detaily, řežba, duchové, mrazení. Jen ty proklaté konce, to je na palici! Vážení, to je jako rozpálit ženskou a pak se těsně před koncem zvednout, odejít a kde je vyvrcholení?! Když si něco užívám od prvního řádku, nechci potom na konci zírat a ptát se: „Co?!“
Jihočeský horor je chutná lahůdka. Pestrá přehlídka bizarních i jemnějších kousků, které zahrají na struny vaší zvědavosti, zvrhlosti i touhy poznat nové autory. Našla jsem si favority, od nichž bych ráda něco víc (Svatopluk Doseděl, Václav Votruba, Miroslav Pech a Ivana Gašparíková). Potěšil mě můj oblíbený Martin Štefko. Celkem překvapil Honza Vojtíšek, stejně jako Kateřina Malec Houfková. Rozčilovala mě poněkud tužší vazba, ale zamilovala jsem si výraznou a výmluvnou obálku, stejně jako nápadité a temné ilustrace od Zuzany Droppové. Tleskám tomuto počinu. Přestože ne vše bylo dokonalé, jakožto celek stojí Jihočeský horor v každém směru za pozornost!
zdroj obrázku: goldendog.cz
About The Author
