Hned v úvodu bych chtěla, aby bylo jasné, že První krev od autorky Angely Marsons je mou první čtenou knihou ze série s Kim Stone. Zdůrazňuji to proto, že série s Kim má 15 dílů (česky přeložených je snad jen 10 nebo 11), a nejde o žádnou novinku. Dokonce dle anotace k První krvi by mělo jít o nejúspěšnější britskou krimisérii současnosti. A já se s Marsons setkala až teď.
Když už tedy víte, že jsem tabula rasa a tým je pro mne nový, soudím, že o to lepší pak budu mít pohled na vývoj postav. Vypsanou a slavnou autorku si snad ani nedovolím hodnotit. I u Cartera jsem si prvně chtěla přečíst všechny knihy, abych až u té nejnovější skrz Huntera cítila autorovu bolest nad ztrátou partnerky. Ale zpět k Marsons a První krvi. Kim Stone je problémová inspektorka. Jak pro koho tedy. Velitel okrsku Woodward, kterému říkají Woody, si o ni sám zažádal. Zde se mi líbilo, že náznaky, které se objevily v počátku kolem vztahu Woodward – Stone, na konci knihy nebylo potřeba dál řešit. Samotná Stone se snaží působit drsně. Po chvíli čtení zjistíte, že tak dobře reálnou postavu jste dlouho nepotkali. Stone vystupuje jako morous, k čtenáři v myšlenkách promlouvá jako morous, ale rovněž dokáže hodnotit, chválit a drbat své lidi jaksi s grácií. Dokonce nám Marsons dodala něco, co není na poli detektivky úplně běžné – seznámila nás v První krvi téměř s celým postupem vyšetřování. Žádné že by někdo z týmu na něco přišel, chytl se padouch a pak se vše vysvětlilo. Ne! Vraha několika lidí jsme hezky chytali v přímém přenosu, abych tak nějak řekla. Líbilo se mi to.
Tým, který Stone dostala, čítá tři lidi. Černošku konstábla Stacey Woodovou, drzouna seržanta Kevina Dawsona a taťuldu seržanta Bryanta. Ona je nováček, jeho se v minulém týmu rádi zbavili a poslední člen je sympaťák s rozumnou manželkou. V knize První krev se setkáváme s náhledy na vyšetřování ze všech stran. Nejen tedy s Woodyho pohledem na začátku a konci příběhu, ale v průběhu přeskakujeme z hlavy do hlavy a tím se příběh stává prostorovým, není jen plochý na základě vyprávění Stone. Situaci hodnotíme s bojácností nováčka u vražd, který řeší, proč šéfka řekla ahoj jinak než včera. Do databáze se přihlašujeme pomocí bločku se zápisky ze školy a domů se vracíme k PC hře a s myšlenkou, že nemůžeme hned volat mamince. Rovněž se snažíme každý krok Stone předejít vlastním úsudkem, najít vraha po vlastní ose. Mezitím ale taky řešíme, kde budeme spát. V autě nebo u kamaráda na gauči, kde nám to bude od jeho přítelkyně vytýkáno? Chtěla bych napsat i něco k Taťuldovi… Ale s ním jsme se více setkali v autě, když se Stone jezdil sem a tam po okolí koukat na místa činu, vyslýchat svědky. S ním jsme objevili, že Kim má i smysl pro humor. A úplně bych zapomněla na patologa! Ale víte co? O něm si přečtěte v knize sami!
Každá postava v příběhu měla svůj důvod a já se nemůžu dočkat, až si přečtu další knihu, abych věděla, co bylo v pohádce dál, když se Stone rozhodla si celý tým, tak jak je, ponechat. I tak ale nemůžu dát První krvi v žádné z databází plný počet hvězd, 100%.
Proč?
- Kniha i příběh – paráda, jsem nadšená (děj odsýpá, nemá zbytečná hluchá místa, dostane se i na akci při konečném lovu).
- Odraz pro vývoj postav – luxus, to se vám jen tak nepoštěstí. Obzvláště když si Evropané dávají ve svých krimi více záležet na psychologii všech postav a příběhu celkově.
- Různé náhledy na situaci ovlivněné každou jednotlivou postavou – pecka! Zklame vás Marsons s jednou postavou? Máte ještě další tři, na které se smíte upnout.
- Příběh se na 336 stránkách netáhne nedostatkem důkazů – vždy je co prověřit, kde se zastavit, koho se doptat.
Proč tedy nedám plné hodnocení? Jednoduše nemůžu. Kniha je až moc… dělaná na míru. Nemůžu se zbavit pocitu, že je psána stylem odškrtávání si bodů u postav, kdo co musí splnit, aby se děj, whatever, líbil. Když jsem První krev četla, byla jsem spokojená, neměla jsem větších výhrad. Postavy se Stone ve vedení jsou sympatické a člověk je bere. Ale nic víc. Na poli evropské detektivky mne Kepler nadchnul, Nesbo vysírá, Horst uspokojuje, Minier provokuje, Flint rozčiluje a May okouzluje. A je jich více. Všichni do jednoho ale mají nějaký přívlastek! Marsons? Nic. Ano, knihu První krev doporučím dál, protože je korektní. Jsem zvědavá na stále omílaný vývoj postav. Jsem zvědavá na úroveň brutalit. Ale emoce? Žádné.
Zdroje obrázků: Databáze knih, Pixabay
About The Author
