Recenze: Z Temné hry jakoby odkapávala sražená krev

Andy Maslen pro mne bylo neznámé jméno. Než jsem narazila na novinku na českém trhu – Temná hra. Pojďme se mrknout na tak trochu zcestnou anotaci:

Jen necelý měsíc od svého povýšení je inspektor Henry Ford povolán k vyšetřování vraždy zdravotní sestry a jejího syna. Existuje jen málo vodítek a žádný zřejmý motiv, ale Ford tuší, že má co do činění se sériovým vrahem. Z vlastní zkušenosti totiž dobře ví, jak zločinci po sobě zahlazují stopy…  

Před šesti lety ztratil manželku při horolezecké nehodě, kterou sám způsobil. Zoufale se snaží utajit pravdu před synem Samem i novou partnerkou, s níž spolupracuje na případu. Dokáže Ford celou situaci ustát, než se mu podaří zastavit vraha? 

Anotace je, jak píšu výše, tak trochu mimo. Ale! Ona totiž působí temně ve špatných ohledech. Jakmile se do Temné hry začtete, zjistíte, že hustá halící (až temná) substance jakoby zkapalněla a začala odkapávat ze stránek knihy. Představte si hustou, téměř sraženou krev, která kape – zhruba takový nějaký pocit budete mít při čtení prvních pár kapitol příběhu. 

Pocit nechuti a kovu v puse přejde, když se rozjede vyšetřování pod vedením detektiva Forda a nové posily forenzního týmu. Jde totiž o ověřené líbivé duo sexy chytrý chlap a sexy aspergerka. Fungování hlavního páru, profesního, zastíní i jiné pracovní vztahy, které jsou dostatečně popsány i rozvedeny, aby nikdo nepůsobil ploše a do příběhu zapadl, jak měl. Ve výsledku byl nejvíce rozpačitý detektiv Ford, který cítil vraha v kostech až k vzteku, protože tím hrozně otravoval. Chvíli jsem se modlila, aby mu konečně někdo dal pár facek.

Padouch, vrah, sériový zabiják se v příběhu objevuje hned několikrát a je jen na vás, na koho si jeho projevy promítnete. Maslen vám dá na výběr. A udělá to tak šikovně, že v tom nechává Forda a jeho tým pořádně vykoupat. Čtenáře, který by až moc dychtil po odhalení, v tom samozřejmě vymáchá také. Pokud bych se ale zaměřila na vraha, na toho skutečného, to odhalení je brilantní – jak v postupu práce, vybírání obětí, tak ve vysvětlování historie a důvodů vražd. Vše bylo skvělé. Až do výslechové místnosti na konci příběhu, kdy autora asi tlačil deadline nebo se nechtěl pouštět do psychologie jinak, než jak by si načetl na Wikipedii.

Nic z toho negativního, co jsem zmínila výše, neubralo knize na čtivosti. Objevilo se pár nesedících detailů, občas něco skříplo, často mi Ford lezl na nervy a Hannah, forenzní posila a nová parťačka v jednom, byla na můj vkus v pozadí či naopak příliš dokonalá. I tak jsem knihu četla pomalu i místo práce a zajímala se, jakými kličkami mne Maslen dovede ke konci Temné hry. Aniž by to byl záměr, konec s rozuzlením, vlastně nebyl ani konec. Série Temná se totiž právě rozjela a nezbývá než se těšit, zda se konečně Ford srovná sám se sebou.

Zdroj obrazku: Albatrosmedia

Andy Maslen Temná hra

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *