Některé knihy vypadají lákavě, mají excelentně brutální vraždy, ale jsou tak trochu mimo. Bohužel to platí i o díle z pera autorů Kerstin Signe Danielsson a Roman Voosen.
I tak jde o velice povedené severské dílo, které stojí za přečtení!
Ač je kniha Jako zvěř s ústřední dvojicí detektivek Ingrid Nyströmovou a Stinu Forssovouvelice zajímavá a brutální, je pomalá. Nedokážete se zbavit dojmu, že je vše hroooozně zdlouhavé. Nevím, zda tomu tak je kvůli množství podřízených Ingrid (tedy síť jmen) a jejich problémů a radostí v životě, nebo kvůli tomu, že se vrací do doby, která mi není úplně po chuti. Nebo tím, že se vše zdlouhavě řeší a chybí tomu úderná rytmičnost. Co si ale budeme povídat, severská ledovost se zde nezapře – jenže si čas od času položíte otázku – stačí to? A hned na to druhou – tvl, asi budu fakt úchyl, když mne tohle už nedokáže uspokojit, že?
375 stran pocházejících z nakladatelství MOBA přečtete jedním dechem. Dobře, možná dvěma, pokud máte slabší povahu – vraždy a jejich popis (obrázky si ještě můžete vyhledat sami na internetu) – pecka! Bohužel to kazí hlavní vyšetřovatelka a její neustálé zaobírání se bulkou v prsu. Mladší kolegyně stále řeší svého ex a vyloženě jde proti jakékoliv autoritě. Do příběhu to zapadá, ale dle mého názoru to ruší. Možné pozitivum lze spatřit v jemném růstu a rozvoji všech postav – ale jde o to, po čem v krvavé sadomasochistické detektivce toužíte více …
Při čtení knihy se nedokážete zbavit dojmu, že vám něco nehraje. Jaksi nemůžete uhádnout vraha, protože vyšetřovatelé jsou úplně mimo a to vás štve – nemáte kvalitní materiál pro vlastní úvahy a pátrání. Celkově jde o detektivku, která je spíše oddechová. Jde o příběh, u kterého máte co dělat, abyste na konci čtení knihu neprohodili oknem. Možná je to jen můj dojem, možná jsem zhýčkaná Christie – konec prostě být musí (možná proto nemám ráda Nesba).
Zdroj obrázku: ABZ knihy
About The Author
