Můj první tanec je novinka od poměrně známé YA contemporary autorky Nicoly Yoon, která má na svědomí kousky Všechno, úplně všechno a Slunce je také hvězda. Obě si získaly hromadu fanoušků, otázkou tedy je, jak si povede její třetí kniha. V Mém prvním tanci budete sledovat hlavní hrdinku Evie, bývalou vášnivou čtenářku milostných románů, která však po rozvodu rodičů odmítá věřit ve šťastné konce. Ještě ke všemu se u ní jednoho dne objeví schopnost vidět budoucnost – tedy i konec – každého páru, který se před ní políbí, což jejímu novému pohledu na lásku nijak nepomáhá. Potom se ale více méně náhodou přihlásí do taneční soutěže – a bez partnera by mohla vyhrát asi těžko. A tak pozná mladíka přezdívaného X, který ji možná, a možná taky ne, přesvědčí, že některé vztahy stojí za to riziko.
Zní vám to jako hloupoučká romantika určená primárně pro mladší čtenáře, která vám nic světoborného nepředá? Nu, máte vcelku pravdu. Ale i odpočinkové, nenáročné knihy jsou občas potřeba, když si chcete jen tak oddychnout nebo si přečíst něco, co vás na pár hodin donutí se usmívat od ucha k uchu a na konci vás to vyplivne s hřejivým pocitem v srdci. A přesně takovým typem knihy Můj první tanec je. Tedy, více méně.
Děj se soustředí primárně na romantickou linku, jak by se dalo čekat, samotná taneční soutěž je až na druhém místě. To je sice trochu škoda, nicméně tanečního prostředí si i tak užijete poměrně dost, i když asi ne tolik, kolik byste od příběhu se slovem „tanec“ v názvu očekávali. Spíše hraje roli jakéhosi vkusného a zajímavého doplňku, zatímco se soustředíte na to, jestli se naši dva hlavní hrdinové dají či nedají dohromady. A že to kupodivu není zdaleka tak jasné jako v jiných případech. Stejně tak působí jejich vztah mnohem příjemněji a zdravěji, než jak je poslední dobou u rádoby romantických knih zvykem. Po všech těch toxických vztazích s agresivním a majetnickým bad boyem v hlavní roli, které se na vás teď ze všech stran valí proudem, je tahle knížka opravdu příjemnou výjimkou, co se romantiky týče. Jemná, milá a usměvavá. Oba hlavní hrdinové se zajímají o potřeby toho druhého a vycházejí si vstříc. Na druhou stranu, autorka by si nejspíš přála, aby na čtenáře působil jejich vztah o něco silnějším dojmem. Protože se to sice četlo hezky, ale že by zabrousila úplně do hloubky a donutila vás fandit těm dvěma za každou cenu, protože si nebudete umět představit, že by nedostali svůj tolik zasloužený šťastný konec… To se tak úplně prohlásit nedá.
Nezáleží na tom, že láska jednou končí. Záleží jen na tom, že je.
Ohledně charakterů postav je nutno říct, že už jste určitě četli o propracovanějších, originálnějších a lépe promyšlených hrdinech. Nicméně ani tak autorka nepracuje se svými postavami špatně, daří se jí vykreslit je celkem realisticky a uvěřitelně, obzvláště pak to, co prožívají a jak se cítí. Zejména s emocemi Evie si dost vyhrála, a díky tomu se jí navíc podařilo docílit toho, že Můj první tanec není jen ryze oddechová a miloučká, naivní knížka. Yoon totiž pomocí schopnosti a rodinnému zázemí, které své hrdince přidělila, dokáže mezi všechny ty usměvavé pasáže vsunout i několik vážnějších témat a porýpat se i v citech svých čtenářů. A s emocemi opravdu pracuje skvěle, místy se kniha mění na dost smutné čtení. Nebojí se vytáhnout na světlo témata, jako je rozvod a jeho dopad na rodinu jako celek, a to, jaké různé stránky může mít. Nebo jak může bolet, když se vám rozpadne přátelství. A věnuje se skutečně i tomu, že každý vztah jednou musí nevyhnutelně skončit, ať už rozchodem, vyhasnutím jiskry nebo smrtí a podobně. A jak důležité proto je soustředit se na přítomný okamžik a využívat možnosti, které máme právě teď.
Zlomené srdce není nejhorší v tom, že člověka zabije. Nejhorší je, že ho nechá žít.
Závěru příběhu se dá nicméně vytknout několik věcí. Mezi nimi i to, že některé otázky zůstaly – jak už to u knih podobného rázu bývá – nedořešené a působí dojmem, že na ně autorka jednoduše zapomněla. Rovněž vývoj vztahu mezi X a Evie byl na posledních stránkách dost zrychlený a Yoon až moc tlačila na pilu. Kdyby ho předtím dokázala vykreslit tak, jak asi zamýšlela, nebyl by s tím, co na čtenáře vybalila, žádný větší problém. Jenomže to se bohužel nepovedlo. Ocenit se však musí to, že konec není až tak sluníčkový, jak by se dalo čekat, nýbrž je v něm přimísená hořká, smutná příchuť. Zároveň autorka ponechá dost věcí i na vaší osobní představivosti, což se dá taktéž vnímat jako plus.
Celkově by se dal Můj první tanec označit za příjemnou oddechovou knihu s trochou přidané hodnoty, která ve vás probudí vesměs pozitivní emoce, ale občas zabrousí i do o dost tmavších vod. Sem tam se objeví pasáž, která vás zasáhne, sem tam zas budete muset přivírat oči. Nejde o žádné převratné dílo, díky němuž se už nikdy nebudete dívat na svět stejně, nicméně pokud i potřebujete u něčeho odpočinout a nechcete čistě jen sluníčkový příběh (byť i tady sluníčkové pasáže převažují), neuděláte chybu, pokud po něm sáhnete. Je to sice tak trochu klišé, ale solidní.
Bylo to krásné. Ale taky smutné. Bylo to oboje najednou. nevím, proč to v životě musí být tak často takhle.
Zdroj obrázku: albatrosmedia.cz
About The Author
