Recenze: To přichází děsy… chci VÍC!

Detektivka, vlastně thriller (jedna z mála knih, která by se do žánru dala zařadit), z českého prostředí, To přichází děsy od Aleše Novotného se čte skvěle. Zhruba od 120. stránky, kdy se linie příběhů několika lidí začnou propojovat a všechno do sebe zapadne jako kousky puzzle.

To přichází děsy vypráví dva hlavní příběhy – jeden se odehrává v roce 2018, druhý v roce 1996. Příběh “současnosti” je dále rozvíjen spletitou sítí postav a jejich pozadí, takže zhruba do té stodvacáté stránky čtete guláš. Dobře napsaný, čtivý, jen prostě s Novotným proplouváme tolika vztahy a příběhy, že se jen těžko orientujeme. Všechna čest, že hned na prvních stranách knihy nalezneme soupis hlavních jmen, kterých se dá maličko chytit, a můžeme si  vytvořit si myšlenkovou mapu, kdo a s kým a proč. 

Normálně se materiálu papíru, který příběh nese, nevěnuji. U čtení mi ale přišlo, že už musím být někde dávno za polovinou knihy, kolik toho mám v rukou! A když jsem knihu zavřela, byla jsem sotva ve třetině. Takže tip – pokud máte nějakého hamty hamty kamaráda, rodinného příslušníka, který rád čte – To přichází děsy je skvělou volbou. Je mi jasné, že ten pocit pramení právě z množství postav, kdy se každá jeví důležitá. Kdy člověk neví, kam má své myšlenky směřovat, jaké tajemství budeme hledat. Bude to tajemství souviset s minulostí nebo s přítomností? Bude hrát  zásadní roli orientace postav? Proč je detektiv Šenkýř v pozadí, když se hledají zloduši?

Příběh To přichází děsy mi přijde skvěle zvládnutý. I když Novotný skáče z obrazu do obrazu, vše pomaličku splétá dohromady tak, aby vás nejen překvapil, ale i mistrně skryl odpovědi na otázky, které čtenář v hlavě má od prvních stránek. Thriller To přichází děsy je nejen temný, napínavý a zamotaný ve vztazích a jménech, Novotnému se povedlo do povídání schovat jednoduchost moderní doby a krásnou bodrost vlka samotáře. Až na to, že jsem nenašla místo, kdy měly přijít ty názvem knihy zmiňované děsy, se mi situace kolem několika chlapců a dívek četla skvěle. Občas se objevil překlep, špatná shoda podmětu s přísudkem – chyby většinou byly v pasážích, kdy napětí stoupalo, takže jsem je dokázala přejít. 

Myslím si, že kdyby Aleš Novotný knihu více rozepsal (nebo k ní dodělal díly minulosti a budoucnosti), šlo by o velkolepé dílo, které by dávalo smysl. Tím neříkám, že v To přichází děsy smysl není. Je. Jenže je schovaný pod tíhou minulosti, naléhavostí přítomnosti a některé pasáže bych si sama pro sebe přála uzavřené. Knihu Aleš Novotný napsal tak dobře, že jí chci více. Chci vědět více o smrti ovlivňující postavy, o zrodu zla, o detektivovi, o vztazích Tomáše. PROSTĚ CHCI VÍC.

Zdroj obrázku: Databáze knih

Jana Modřínová

V dnešní době má člověk strach, že jej jeho dítě uvidí jenom s mobilem v ruce. U nás to je s knihou v ruce. Jednu dobu jsem se vezla na vlně audioknih – papírové knihy musely na chvíli ustoupit do pozadí před nenechavými ručkami malého Sviště. Jsem milovnice „severských detektivek“, čím více krve, tím spokojenější jsem (Nesba nemusím).
Když v knize není krev, musí tam být alespoň génius formátu Hercule Poirot. Ráda nad knihami uvažuji, takže od vražd si odskakuji k filosofickým tématům. Pokud se skloubí mé dvě životní vášně – knihy a kočky – dokážu hory přenášet, jen abych měla klid na čtení!

See author's posts