Recenze: Smrt Inkoustem – pro oběti i čtenáře

Volné pokračování příběhu Tatérka obsahující tolik spoilerů, že pokud Tatérkou nezačnete, nemá smysl ji číst. Vážně. Inkoust svým způsobem na své předchůdkyni parazituje. 

Anotace přinejmenším neprozradí moc nebo nevykládá bludy. Samozřejmě mi vadí zmínka o vztahu Francise Sullivana, inspektora, a Marni Mullinsové, tatérky.

Co naplat, Inkoust začal volně a více se zaměřil na osobní život Francise. Na jeho pohnutky a vnímání lidí kolem sebe – rodiny, šéfa, kolegů. Bohužel to sem tam vyznívalo jako fňukání autorky Alison Belsham. Ne, že by ona procházela tím, čím její Francis. Ale neměla lepší vatu na vyplnění knížky s dost dobrým nápadem na provedení vražd. Rovněž zapojení další osoby do života Marni, která se vyskytovala v knize mnohem méně než posledně, vnímám jako předpřípravu na Balzamovače. Taková pojistka, aby se mohlo odehrávat drama jak v hledání vraha, tak v osobním životě hlavních hrdinů – Franka a Marni.A to se mi nelíbí.

A nelíbí se mi to hlavně proto, že její nápady na provedení vražd jsou originální. Nevybavuji si mnoho knih s tetovací tématikou. A nebo se mi jen nedostaly do rukou, neznám všechny krimi, že. Každopádně v mainstreamu dnešní produkce detektivek je Inkoust raritou. Provedení vraždy a místo činu splňuje požadavky dnešní hladové společnosti. Belsham sice vynechala největší detaily, kterým se věnují evropští i američtí kluci (Kepler, Carter, Minier, Deaver,…), ale díky tatérské tématice bylo stále co objevovat, z čeho těžit na drobný wow efekt. 

A tím se nepřímo dostáváme k otazníkům v knize… Jak to, že si veleúžasná patoložka mohla dovolit pustit civilistu do svých prostor? Jak to, že si Sullivan nechává tak moc kálet na hlavu? Jeho vztah s nadřízeným je opravdu hraniční a v detektivkách se až s takovým negativismem nesetkávám. Proč bylo ubráno Francisovo náboženské pozadí na úkor – čeho vlastně? Proč Belsham nechávála promlouvat skrze knihu Alexe, podezřelého a zároveň syna Marni, když mu nedovolila víc čehokoliv? 

V neposlední řadě mi stále vadí motiv. Způsob vraždy – super! Sice asi trošku scifi, ale na zajímavosti to neubralo. Proč zápornou postavu představovala osoba, která ji představovala? Ze vzpomínek vraha, které se v knize čas od času objeví, bych jednak tipovala jinak a jednak… bych vám prozradila už moc. Chápu, že mysl vraha je nepochopitelná a neuchopitelná. Ale tady byla fakt mimo. Autorka Belsham i mysl vraha.

Celkově hodnotím Inkoust jako slabší než Tatérku. Asi za to může prokletí druhých knih. I když Tatérka nebyla v mých očích tak originální jako Inkoust, měla čím překvapit. Dala nám wow efekt. Inkoust měl výborné provedení vražd a s nechutí přiznám, že bylo fajn se dozvědět více o poměrech v rodinách ( i když mě rušily u řešení vraždy, která byla jaksi upozaděná). Jenže Inkoust parazitoval na vrahovi knihy předešlé. Zbytečně dostal moc prostoru (nějaký mít vzhledem k poměrům v Inkoustu musel), zbytečně… No, asi je především zbytečné se rozčilovat. Druhý díl série Zloděj tetování neobstál ani na chvalitebnou. Uvidíme, co přinese díl následující – Balzamovač.

Zdroj obrázku: pixabay.com

Alison Belsham Inkoust

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *