Léto nám sice pomalu mává na rozloučenou, ale výletnické tipy se hodí i na podzim, v zimě, na jaře a tak dále. Jsem tedy zvědavá, zda si pro nás Iva Petřinová připravila něco netradičního. Protože jestli mám mít doma dalšího průvodce s těmi samými profláknutými místy, tak je mi vlastně k ničemu a může směle putovat dál.
Na 208 stranách nás čeká 24 výletů napříč 14 oblastmi naší země: střední Čechy, jižní Čechy, Šumava, západní Čechy, severní Čechy, Krkonoše a Podkrkonoší, Český ráj, východní Čechy, Vysočina, severní Morava a Slezsko, střední Morava a Jeseníky a další. Velmi oceňuji, že převažuje text nad ilustracemi. Fotografie tady budete hledat marně. Obrázky od Vojtěcha Šedy doprovázejí text, nehrají prim v tom smyslu, že by množství textu přebily a informací by tak bylo v konečném součtu neuvěřitelně málo. Což je nešvar velké časti klasických průvodců.
Na první pohled čtenáře upoutá kvalitně popsaná trasa každého výletu, podrobnosti o místě, hned několik pověstí, zajímavostí… potud veliká spokojenost. Kamenem úrazu je pro mě v názvu avizovaná hravost. Jestli se tím myslí otázky, z nichž přibližně třetina je svým významem diskutabilní, tak je to pořádná slabota. Úkoly pro děti označené piktogramem dalekohledu jsou naprosto perfektní a tleskám jim, bohužel zmíněné otázky rovněž cílené na děti, se mi zdají nedotažené. Mají-li splňovat očekávání a být skutečně zaměřené na mladší výletníky, měl by být postavené naprosto odlišně. A třeba na závěr by měl být vytvořen seznam, souhrn, jakýsi to-do list, kam by si potomek mohl odškrtávat, zapisovat.
Posuďte sami: Kdy slaví svátek Vojtěch a Jiří? Kdy se uskutečnila poslední plavba na Otavě? Vzpomeneš si na jméno českého hudebního skladatele, který složil symfonickou báseň Blaník z cyklu Má vlast? Dokážeš vyjmenovat alespoň některé z památek UNESCO u nás? Víš, jaké je hlavní město Lichtenštejnska? Co se v místě zvaném Záryje odehrálo 28. dubna roku 1868? Iva Petřinová podle všeho tedy předpokládá, že dětský čtenář už je školou povinný a má nějaké dějepisné a základní znalosti, což v 6 letech skutečně nemá (na některé neznám odpovědi ani já a to mi před chvílí bylo 38). Ano, Hravý průvodce Českem I. je určen pro děti od 6 let. Tady bych se s dovolením hlasitě zasmála.
Toto je pro mě jedno velké, ale zároveň i jediné negativum. Díky bohu je tu otázek a úkolů tolik, že se dá na každém místě vybírat. Prostor pro vepsání odpovědi, pokud je její zjištění na nás a neuvedla ji autorka, je, byť není vyznačen. Stačí propiska, tužka nebo fixa a můžete zapsat, kde je kolik schodů, oken, co se nachází na tom či onom erbu, na jakou sochu cestou narazíte a podobně. To vítám s velkým nadšením a rozhodně fandím. Jen je škoda, že z té avizované hravosti nebylo vytěženo a vydolováno o něco víc.
Vzato kolem a kolem jsem z cílení na děti jemně rozpačitá. Průvodce rozhodně hodnotím pozitivně. I když neobsahuje nijak převratně originální místa a často nás vede tam, kde bude s největší pravděpodobností docela narváno – Ještěd, Pustevny, Lednice, Kašperk, Orlík… Obsahuje však i méně frekventované a vyhlášené oblasti a celou řadu zajímavostí, krásné a poutavé pověsti, originální a vkusné ilustrace, které se mi líbí víc, než obyčejné fotografie. Má potenciál děti něco naučit. Zejména ty starší. Kdyby tedy byla doporučená věková hranice uvedena od osmi let (i vzhledem k množství textu), bylo by to za mě mnohem vhodnější a lepší. Dost se toho však dozví i dospělý a díky tomu má Hravý průvodce Českem I. šanci uspět a připravit půdu pro druhý díl, protože i přes výhrady jsem na připravované pokračování velmi zvědavá.
zdroj obrázků: Fragment.cz
About The Author
