Pojďme si na férovku přiznat, že logopedie umí pěkně potrápit. Nám procvičování hlásek zabralo zatím tři roky. Největší problémy dělalo písmenko L a teď se pereme s nejtěžší dvojicí – R, Ř. Je to dřina a celá řada rodičů i pedagogů vám potvrdí, že dobrých materiálů není nikdy dost. Proč? Tak nejen o tom si povíme v dnešní recenzi!
Kniha obsahuje 20 krátkých příběhů, které v sobě snoubí logopedické pohádky a obrázkové čtení. S mladšími dětmi je tedy možné procvičovat výslovnost pouze na obrázcích, které doplňují do čteného textu, starším je pak možné celou knihu nabídnout ke čtení s větším zastoupení slov s procvičovanou hláskou. Každý příběh je doprovozen obrázky, na kterých děti mohou problematickou hlásku procvičovat a které se pak objevují i v textu samotném. Kniha se věnuje výslovnosti hlásek L, R a Ř (ve shluku hlásek Tr, Dr, Kr, Br, Pr, Hr, Fr, Mr, Tř, Dř, Kř, Bř, Př, Hř), příběhy s L neobsahují hlásku R a Ř, příběhy s R neobsahují hlásku Ř.
A co když na logopedii nechodíte?
Na zahřátí nám Kateřina Sýkorová dopřeje krátce trochu teorie a zasvěcení – co nás v knize čeká, jak je koncipovaná a jak s ní ideálně pracovat. Je jedno, zda jste pedagog nebo rodič, Obrázkové logočtení je určené pro nás všechny. Dokonce bych řekla, že primárně ani nemusí mít ratolest problémy s řečí. Pohádky se dají využít i na rozšíření slovní zásoby nebo hravé čtení u prvňáčků.
V úvodu jsem zmínila nutnost existence dobrých materiálů, pokud dojde na situaci, kdy některá písmenka dělají potíže a zaseknete se na jejich procvičování poněkud déle. Děti jsou nevyzpytatelné a věřte mi, že ne každý text je zaujme a baví, zvlášť jestliže máte procvičovat na denní bázi. Jistě, člověk jim nemůže ustupovat a donekonečna hledat. Ale je dobré mít po ruce alternativy, které obrousí hrany, zmírní stres a poskytnou podněty, aby práce a procvičování neslo ovoce a nestávalo se prostředkem k hádkám a konfliktům.
Eva Rémišová ilustruje krásně, barevně a hravě. Dítě nemá problém věci identifikovat a v případě celostránkového obrázku pochopit, co je mu sdělováno a jaký příběh se na něm odehrává. Pohádky jako takové nejsou přehnaně dlouhé, zpravidla na tři stránky (celkem 20 pohádek na 96 stranách), a nejsou na jedno brdo. Jednotvárnost je totiž také potencionálním velmi častým kamenem úrazu.
Jsem ráda, že je k dostání další knižní logopedická varianta. V současné době máme doma od nakladatelství Portál čtyři publikace zaměřené primárně na logopedii a všechny čtyři (Já mám v krabici cukr a krupici, Logopedické hádanky, Logopedické hádanky 2), spolu s materiály od logopedky, používáme opakovaně a s radostí. Vždy se totiž podaří najít verzi, která cácorku zaujme a pomůže nám poprat se s případnou nechutí k procvičování. Co si budeme povídat, ani my dospěláci nejsme nonstop dobře naložení a ochotní.
zdroj obrázku: nakladatelství Portál
About The Author
