Znáte pojem večerní rutina? Jednoduše postup, který opakujete večer co večer, než jdete do postele, aby si hlava i tělo uvědomilo, že je čas odpočinku. Jasně, mnozí z nás to naprosto nedodržují, nicméně u dětí se to snažíme – ve většině případů – podporovat. Jenže se občas může stát, že je někde problém. Nebo tápeme, jak by taková rutina měla vůbec probíhat. Případně nám absolutně uniká, proč je taková vznešeně se tvářící krávovina pro lidi, co mají mrtě zbytečného volného času, vůbec důležitá. Skřítek Ospálek a jeho autorka, Alžběta Votavová, nám mohou nabídnout pomocnou ruku:
Možná nevíš, že u vás doma žije kromě jiných bytůstek i skřítek Ospálek. Má rád vůni peřinek a nejvíc práce má navečer, když pomáhá dětem do postýlek, aby si všechno hezky zapamatovaly a na nic s mámou a tátou nezapomněli. Můžeš jít klidně spát a už se nemusíš stokrát vracet, protože se chceš ještě napít a vyčurat, anebo nevíš, kde máš plyšáka do postýlky. A jéje, vždyť jste si nedali pusu na dobrou noc. A co pohádka? Třeba o Ospálkovi! No, a co by to bylo za noc bez pyžamka. A vyčistit zuby přece ještě!
Na úvod si zpravidla vždy povídáme o doporučené věkové skupině. Ospálek je primárně určen pro děti od tří do sedmi let. Za mě celkem rozumná věková hranice a nemám k ní žádné výhrady. S úplně malými dětmi toho moc neproberete a ty starší už zase mají svou hlavu a před spaním dají přednost jiné četbě, pokud už si nečtou sami.
Pohádkový příběh jako takový hodnotím vcelku v pořádku. Názorně nám ukazuje, že před spaním je dobré mít jistý stereotyp, nebo chcete-li rutinu, uklidit pokojíček, najíst se, vykoupat, vyčistit zuby, přečíst pohádku, vyčůrat a spát. Pořadí některých kroků se může lišit domácnost od domácnosti. Stejně tak asi známe všichni i chvíle, kdy dítko po x-té vyleze z postýlky a my už vrčíme, protože toho máme za celý den randál. Není to výchovné, není to fajn, ale nebudeme si namlouvat, že se to nestává.
K pohádce, jako takové, nemám výhrady. Je poutavá, poučná a má hlavu a patu. I ilustrace jsou příjemné, dětské, hravé, velkoformátové a kopírují děj. Potud je vše v pořádku. Kamenem úrazu může pro některé být pětistránkový text pro rodiče, kde narazíte jak na užitečné informace, tak na teorie, které mnohé nadzvednou ze židle.
Jak se někde řeší děti, riskujete, že vás rozcupuje ta či ona skupina maminek. To podle toho, k jakému způsobu výchovy se přiklánějí. Já jsem poměrně respektující člověk, a když se mi něčí přístup nezdá, nemám potřebu ho komentovat. Dělám ve výchově chyby, jsem obyčejný smrtelník, nemám problém si to přiznat. Na druhou stranu nikomu nekecám do jeho způsobů a od něho žádám totéž.
Co se tím snažím říct? Neberte závěrečný text jako dogma a přistupujte k němu s otevřenou myslí. Je to autorčin názor, který vychází z jejích zkušeností, přístupu, vzdělání a podobně. Našla jsem tam věci, které mě zaujaly (vývoj spánku, jeho etapy, jak se projevuje nedostatek spánku…), stejně tak jako ty, u kterých jsem skřípala zuby (délka nočního spánku po 1 roce života je 10 až 11 hodin, od 9 měsíců dítě v noci nejí, spaní dětí po obědě minimálně do tří let…). Být tolerantní a nebýt extrémista je něco, co se mnozí z nás nenaučí za celý život. Mně priority překopala péče o dva umírající členy rodiny.
Je dobré, aby dítko vědělo, že něco jako večerní rutina existuje, jak vypadá, co zahrnuje. Jejich případné a velmi oblíbené oblíbené „A proč?“ dokážete díky Ospálkovi zodpovědět. Jádro pudla je dané – zdravý spánek je základ pro naše tělo, mozek i jako prevence před nemocemi. Alžběta Votavová tedy otevřela pro mnohé až nečekaně choulostivé téma a zhostila se ho vcelku zdárně.
zdroj obrázku: nakladatelstvi.portal.cz
About The Author
