V lednu vyšla u nakladatelství Fortuna Libri Vaše druhá erotická romance a já kvituji s velkým povděkem, že na mě z obálky nemrká ani kravaťák, ani pekáč buchet. Ano, pane Božský mě velmi mile překvapilo svým nábojem, emocemi i skvělými dialogy. I z toho důvodu jsem pro vás s chutí a nadšením vyzpovídala autorku Lucii Srňánkovou:
Knižní díra: Dobré odpoledne, Lucko, jakým obálkám dáváte u erotických knih přednost vy coby čtenářka?
Lucie Srňánková: Dobré odpoledne, Ven, dřív bych Vám řekla, že tam prostě musí být sexy chlap s pěkným pekáčem buchet, ale teď už mě zaujmou spíš ty netradiční, které vyčnívají. Hodně se mi líbí trendy, které jsou v zahraničí, kdy jde o předměty propojené s květinami, předměty vztahující se k ději nebo u dark romancí třeba lebky, zbraně, apod. Neříkám, že si knihu se sexy chlápkem nekoupím, pohled na ně je pěkný, ale v knihovně už tolik nevyniknou. A to kvituji i jako autorka, protože chci, aby moje kniha vynikla 🙂
Knižní díra: Protože z vašeho instagramu i webu vím, že erotické romance čtete ráda, preferujete konkrétní prostředí nebo při výběru rozhodují jiné faktory?
Lucie Srňánková: Je mi celkem jedno, jaké je to prostředí. Knihy si vybírám podle anotací nebo doporučení. Ovšem pravdou je, že mívám období, kdy se obklopuji knihami se stejným prostředím, o jakém zrovna sama píšu.
Knižní díra: Co považujete – jako autorka – za hlavní kámen úrazu při psaní romancí?
Lucie Srňánková: Za mě je to nedostatečné navození dané atmosféry a nedokonalý popis různých emocí tak, aby se do nich čtenář dokázal vcítit, a stejně tak i vykreslení jednotlivých postav. Ale to platí i u samotných erotických scén. Já jako autorka ráda pak slýchám nebo čtu o tom, že čtenářka u mojí knihy brečela, smála se, nadávala nebo cítila vzrušení.
Knižní díra: Existuje prostředí/námět/párování, které je vaše vysněné či velmi oblíbené, ale není tak často k vidění?
Lucie Srňánková: Ani ne, spíš naopak, mám náměty a párování, které fakt číst nemusím. Na druhou stranu jsem poslední dobou propadla reversnímu harému, a ráda bych si ho i napsala.
Knižní díra: Zkusím vyzvídat: pracujete teď na další knize?
Lucie Srňánková: Ano, pracuji. Rozepsané mám 3, ale poslední asi dva nebo tři měsíce intenzivně pracuji na dvou. Obě jsou trochu odlišné od mých dvou vydaných.
Knižní díra: Přiznejme si, že erotické romance čteme hlavně a především právě kvůli erotickým scénám. V Ano, pane Božský jsou hravé, vášnivé a vyvážené. Navíc do děje přirozeně zapadají. Byla to nejtěžší část při psaní, nebo šly naopak překvapivě lehce?
Lucie Srňánková: Vzhledem k tomu, že jsem na erotické scény náročná (ať už je píšu nebo čtu), tak to vždy záleží na rozpoložení a náladě. U Ano, pan Božský to nebylo jinak. Mám část měsíce, kdy sypu erotiku z rukávu, a nic jednoduššího pro mě není, a pak mám část měsíce, kdy nemůžu erotiku ani vidět. To pak přicházejí na řadu drsnější scény nebo radši nepíšu vůbec nic. Nerada totiž od bet poslouchám: Ne, tohle nejsi ty nebo Radši to smaž.
Knižní díra: A kde berete inspiraci pro tyto pikantní a hravé pasáže? Bujná fantazie, vlastní zkušenosti, knihy, filmy, případně filmy pro dospělé nebo něco úplně jiného?
Lucie Srňánková: Hlavně bujná fantazie se špetkou zkušeností a inspirace odjinud. Ale přiznávám, že jsem využila i filmy pro dospělé, zejména teď při psaní nové knihy, kde se objevuje BDSM. Přeci jen to pomáhá ohlídat, aby postavy neměly čtyři ruce nebo tři nohy, a navíc BDSM vybavení člověk taky běžně doma nemá, že jo 😀
Knižní díra: Jak od romancí odpočíváte, je-li to potřeba (od psaní i čtení)? Jiným žánrem či úplně odlišnou činností?
Lucie Srňánková: Moc často od psaní a čtení neodpočívám, protože taky betuji, a i to je čtení, ale zodpovědnější než jen čtení očima čtenáře, a já jsem v tomhle dost přísná. Ale když už tak poslouchám různé podcasty, hlavně krimi, koukám na seriály – stejně jako moje hrdinka Eva – miluji Přátelé, nebo si prostě jen hodiny povídám s kamarádkami, a dost často zase o psaní a knihách.
Knižní díra: A na závěr: Která kniha je vaše osudová, nejoblíbenější a opakovaně se k ní vracíte?
Lucie Srňánková: Moje opravdu osudová kniha je Božský bastard, ani se netajím tím, že mě inspiroval k napsání první knihy. Ráda se k té knize vracím, i když ne nijak pravidelně. Nicméně teď už ji jako autor vidím trochu jinak a více kriticky, ale přesto ji mám ráda, protože mě přivedla ke čtení i psaní.
Recenzi na knihu Ano, pane Božský najdete zde.
zdroj obrázků: nakladatelství Fortuna Libri, facebook Lucie Srňánkové
About The Author
