Recenze: Druhá šance pro Zoe – čtivá, ale trochu otravná YA jednohubka

Má smysl znovu a znovu vysvětlovat, že Londýn je moje slabina? Jakmile se objeví v anotaci nebo na obálce nevidím, neslyším a jdu po knize jako slepice po flusu. Někdy se to vyplatí, jindy se seknu, ale i to k té mé londýnské posedlosti patří. Máte vy téma, místo, něco, čemu v anotaci neodoláte a taky po tom jdete hlava nehlava?

Zoe právě odmaturovala a chystá se do Londýna na koncert slavné britské kapely, jejímž zpěvákem je její otec. Muž, jehož nikdy nepoznala, se jí po jejím narození zřekl. Nebo to bylo jinak? O dvacet let dříve se Tereza v Londýně pokouší utéct před temnou minulostí. Pilně studuje a postupně se jí zase daří najít radost ze života. Nachází tu nové přátele a zamiluje se do vycházející rockové hvězdy. Quentin je úžasný, má to v hlavě srovnané, není sukničkář ani nebere drogy. Zdá se, že budoucnost bude patřit jejich lásce. Jenže osud má na věc jiný názor… Dva navzájem propletené příběhy od sebe dělí dvě desítky let. Příběh matky a dcery, Terezy a Zoe, dvou božských cukrářek, jejichž dorty dokážou otevírat srdce. 

Anotace nám řekla vše podstatné. Máme tu dvě dějové linky, které jsou oddělené nejen nadpisem, ale i stylem písma a pravidelně se střídají. V jednotlivých kapitolách sledujeme osudy matky a dcery, obojí vyprávěné v ich formě. 216 stran je docela málo a děj tak může občas působit uspěchaně, protože je hodně nadupaný a v krátkém rozsahu je potřeba vyřešit celkem hodně.

Druhá šance pro Zoe oplývá velkou čtivostí. Přidejte k tomu počet stran a je vám jasné, že zdatnější knihomol knihu slupne za odpoledne, ten pomalejší si ji vezme ještě večer a zdárně ji dorazí. Příběh je emotivní. S trochou dobré vůle, pokud nejste kus šutru, vás v jisté okamžiky rozbrečí nebo minimálně dojme. Přijdou ovšem chvíle, kdy vás může příběh i nebetyčně rozčilovat.

Chápu, že pečení je pro obě – matku i dceru – stěžejní záležitost. Jejich ventil, způsob, jakým komunikují nebo i to, v čem hledají útěchu a relax. Jenomže je toho sladkého kuchtění v ději tolik a tak často, že vám to může začít lézt dost na nervy. Všeho moc škodí, i dobrých dortů a lákavých zákusků. Jako kdyby neexistovalo nic jiného. Je to až na hranici mánie a jinak dobře vystavěný příběh to celkem sráží a otravuje. Nebo to minimálně působí rušivě a chvílemi až na sílu. Záleží, do jaké míry jste tolerantní, a jak moc milujete sladké.

A já čekala, jestli si ze mě náhodou neutahuje. Samozřejmě, že jsem se doslechla o existenci lidí, kteří sladké nejedí, ale byly to pro mě přízraky. Něco jako elfové nebo jednorožci. Zkrátka mystická stvoření.

Další takovou zvláštností je až pozoruhodná racionalita hlavní postavy – Zoe – Michaela Schmiedlová ji vykreslila jako rozumnou mladou dívku, která to má v hlavě až podezřele srovnané. Jistě, život jí do cesty hází celkem objemné klacky, nicméně ona se ke všemu staví až příliš rozumně a když už dojde na drama, které prostě nesmí chybět, vyřeší ho až učebnicově vzorně. Jinými slovy je Zoe tak dokonalá, že se z toho stává další kámen úrazu. Osobně mám mnohem raději hrdiny, kteří sem tam šlápnou vedle, protože si v jejich společnosti potom nepřipadám jako idiot, který dělá chyby a přešlapy.

Vzato kolem a kolem představuje Druhá šance pro Zoe nečekaně milou young adult knihu, kterou si umím představit, že čte moje dcera klidně ve čtrnácti, protože chybí sprostá slova, je tu jemná vkusná romantika, žádná erotika a děj ukazuje jak vážnost života, tak i naději, odražení ode dna, motivaci a další. Sice nejsem ohromená, ovšem rozhodně jsem i přes výtky jakž takž spokojená.

zdroj obrázku: cosmopolis.cz

Michaela Schmiedlová Druhá šance pro Zoe

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *