Dnes si na úvod dáme bojový úkol! Vyjděte ven (klidně imaginárně, pouze v hlavě) – do parku nebo do lesa a řekněte mi zcela upřímně: Kolik stromů s jistotou poznáte? Já bych slušně pohořela, to přiznávám rovnou a bez mučení. Proto dnešní kousek není jen pro cácorku, ale i pro mě a třeba se konečně naučím stromy poznávat. Alespoň některé!
Anička a Honzík jsou dvojčata. Kromě mámy a táty mají taky prima babičku a dědečka s kouzelnou holí špacírkou. Ta je složená ze dřeva různých stromů. Zpočátku oba sourozenci o stromech mnoho nevědí, než jim ale o nich začne dědeček vyprávět. I vy se můžete zaposlouchat do příběhů, které Honzík a Anička s dědou a občas i s babičkou v lese a na zahradě zažili. Kniha má děti nejen pobavit krásným vyprávěním, ale také je poučit o tom, jak vypadá který strom, kde roste, jaké má listy, jaké roční období předznamenává a v čem je pro nás užitečný. V rozpoznávání stromů dětem pomáhají názorné ilustrace a jednoduché otázky, díky nimž si budou moci jednoduše ověřit, jestli si nově nabyté vědomosti zapamatovaly.
Začneme čísly: 104 stránek rozdělila Vladimíra Ottomanská do 10 kapitol, ve kterých nám prostřednictvím ilustrací Evy Chupíkové a příběhu jedné rodinky pomůže získat informace (a zafixovat si je) o celkem 10 stromech – 2 jehličnanech a 8 listnáčích!
Cílovou skupinou jsou děti od pěti let. Pro ty zvolila autorka naprosto perfektní způsob sdělení. Na úvod každé kapitolky najdeme ilustrovaný přehled charakteristiky daného stromu – jeho vzhled bez listů, listy, plody, případně květ + čtyři základní informace. Dalo by se říct, že jde o jakousi encyklopedickou část. Poté následuje příběh, který na sebe po jednotlivých kapitolách navazuje, je tedy vhodné číst ho popořadě – ku příkladu i proto, že se časově pohybujeme chronologicky od podzimu, přes zimu, jaro a léto zase k podzimu.
Na závěr každé kapitoly, ve které na děti čeká nejedno dobrodružství v přírodě a i nějaké to ponaučení či moudro, jsou vždy čtyři otázky, na nichž můžeme společně otestovat, zda jsme při čtení všichni dávali pozor a co jsme si zapamatovali. Odpovědi nemusíte lovit zpětně v textu, jsou u otázek vypsané. Jedna otázka je vždy kreativní a slouží k zamyšlení.
Co napoví stromoví učí malé zvědavce nenásilnou cestou, která je pro děti nejlepší, nejsrozumitelnější a nejpřínosnější – ukázkou v praxi. Nudnou a strohou teorii, které si dítka dost užijí v hodinách přírodovědy, zabalila Vladimíra Ottomanská do realisticky laděného příběhu s jemnými pohádkovými prvky. Korunu nasazují něžné ilustrace Evy Chupíkové, kterým nemám naprosto co vytknout.
Vezměte děti do lesa či parku – ať už jako sourozenci, rodiče, prarodiče, učitelé či v rámci nějakého kroužku – a poznávejte spolu s nimi. Každý si podle mě lépe věci vštípí a zapamatuje, když k nim má reálný obrázek či konkrétní skutečný vjem a teorii je tak možné spojit s něčím hmatatelným. Poklona a poděkování za publikaci, která vzdělává hravou formou.
zdroj obrázků: nakladatelství Portál
About The Author
