Fantasy díla jsem nikdy nevyhledávala. “Vychovaly” mne detektivní příběhy, kterých měla moje maminka plnou knihovnu. Až na druhém stupni základní školy se mi představil Zane Grey a s ním další příběhy. Netrvalo dlouho a já se ponořila do světa fantazií. Napomáhal tomu i fakt, že jsem byla “odkojena” v koňském sedle. Jenže časy se měnily a já útěchu ze zrady rozvodu vlastních rodičů našla opět v hledání vrahů a moje vlastní knihovna se zaplnila true crime literaturou.
Proč jsem tedy sáhla po Osudu hněvu a plamene od K.A. Tucker?
Je to jednoduché. Anotace slibuje elfy a upíry ve fantasy romanci stylu Maasové a Armentroutové. A o těch se mluví. Lákalo mne být u nové ságy plné intrik a lásky. A možná se tedy ptáte, zda jsem spokojená. Jsem.
Romerie je moc šikovná zlodějka, pochází z New Yorku a krade šperky a jiné drahé předměty. A pak se souhrou několika málo událostí probudí v těle elfí princezny a rovnou uprostřed zmatku a smrtícího spiknutí. Aby toho nebylo málo, Zander, její snoubenec, jí ze srdce nenávidí. Jak z toho zvládne vyváznout živá?
Ach ty souvislosti a orientace…
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila souvislosti. O to větší opojení mi pak příběh ze světa elfů, upírů a jiných bytostí přinesl. Líbilo se mi, jaké prvky duševní proměny u Romerie autorka použila. Sice vybrala klišé, ale zpracovala jej s pomocí svého světa nadmíru dobře. Romerii líčila věrohodně, pocity vůči “neznámému” Zanderovi nechala na povrch vyplouvat pomalu a stejným tempem nás seznamovala s fungováním království, šlechty a magie. Zander byl na můj vkus maličko předkreslený panák, který působil jako loutka. Těžko říci, o co přesně Tuckerové šlo. Věřím ale, že v následujícím díle se to dozvíme. Nebo v tom další, u fantasy sérií člověk nikdy neví.
Kdo Romerii pomáha a kdo škodí?
Postavy obklopující Romerii splňovaly vše, co se od bytostí v nejisté době očekává. Do vztahového příběhu “princezny” a krále vstupovaly postupně a stejně tak odkrývaly své karty. Čtenář měl dost prostoru na to, aby si vybral oblíbence a zavrhl padouchy. A v tom tkví celé kouzlo Osudu hněvu a plamene – kdo je dobrý a kdo je padouch.
Kde se příběh odehrává?
Při tvorbě prostředí Osudu hněvu a plamene Tuckerová sázela na jistotu. Hrad, podhradí, přístav, zlá místa obývané bájnými tvory a krásné lesy a louky. Zde víceméně nešlo udělat chybu. A přesto mi přišlo, že jednu až dvě věci Tuckerová podcenila. Kazilo mi to dojem z příběhu? Maličko. Na začátku knihy více, později jsem tomu věnovala jen úšklebek v mysli.
Příběhová klasika nezklame. Nadchne ale?
Co do příběhu jako takového se Osud hněvu a plamene drží opět klasiky. Jak jsem zmínila výše, Tuckerová obratně využila Romeriin problém k vybudování krásné romance. Nedávala žádné z postav naděje, které se neslučovaly s fantasy linkou, a láska tak dostala prostor růst. Trochu mne mrzelo, že nedostala více prostoru magie. Ale jak napovídá poslední třetina knihy, která zároveň upozorňuje na to, že nemáte nikomu věřit, pokračování nám dá “kouzel” až až.
Závěrem
Ačkoliv jsem z poměrně tlusté knihy měla zpočátku strach, od poloviny příběhu jsem ji nedala z ruky a nespala, dokud jsem nebyla na konci. Naštěstí nás Tuckerová opravdu netahala za nos a neposkytovala plané naděje či nepředestírala gamechangerovské zlomy, takže čtení Osudu hněvu a plamene si nešlo než vychutnat. Neznám knihy Maasové a Armentroutové, ale tohle dílo jsem si užila a těším se na velkolepé pokračování. Autorka si nechala otevřené dveře pro více rovin vyprávění, takže nečekám žádné zásadní zhoršení úrovně díla a stylu vyprávění.
About The Author
