Mám ráda detektivky, to se o mně obecně ví. Když jsou historického rázu a usazené v našem kraji, většinou neodolám. Při googlení Věry Mertlíkové, autorku Boha lovu, jsem našla jejích knih více. Ovšem anotací mne upoutala jen její novinka roku 2023.
Kolem Buchlova řádí skupina, která přepadne budoucího ženicha mladé slečny z Buchlova. Přežije jen mladík se sekerou a horkou hlavou. Nedaleko známého hradu leží Střílecký hrad, na němž sídlí vlašský cizinec s divnýma očima. Jak se tyto dvě usedlosti znají? A kdo je Lovec, o kterém všichni mluví? A jaké tajemství asi skrývá špinavý zavšivený mnich, na kterého každý kromě pana Oda zapomíná?
Mladý jinoch Boček cestuje se skupinou pana Smila, jež si má vzít za ženu pannu Lidmilu z Buchlova. Bohužel potkají po cestě Lovce. Díky své odvaze a rychlému úsudku se mu podaří uniknout. A tím začíná první ze čtyř kapitol knihy Bůh lovu s názvem Falešný ženich. Skrze toto vyprávění poznáváme Hříběcí hory, současné Chřiby. Setkáváme se s podivnými entitami a nakonec se samotným Odo Astorem. Boček je však horlivý po spravedlnosti a tak se na Lovce vyptává a má kupu podezřelých. Už v jeho příběhu se celý děj zamotává a čtenář musí zůstat pozorný – Boček totiž uvažuje logicky a to, co říká, dává až překvapivě moc velký smysl. Ve Falešném ženichovi se rozehrává nejen hon na Lovce, ale rozjíždíme detektivku, která nabídne řešení v kapitole Falešný mnich.
Hlavní obsah druhé kapitoly bych sama z příběhu asi vynechala. Byla sice kvalitní, Mertlíková se snažila čtenáře děsit mučením a zvrhlostí, ale při zpětném pohledu se stop získaných během řešení tohoto případu dalo dosáhnout i prostým vypravováním. Autorka píše znamenitě, příběh je čtivý a tak vlastně přidané tragédie vůbec nemusely mít tolik prostoru. S kapitolou Falešný řezník se maličko loučíme s Bočkem, který do té doby věrně sekundoval Astorovi, a více se podíváme na onoho mnicha. Víte, jde sice o detektivku ze starých dob, počítá se tedy se zapojením božstev a temnoty a nebo s tím, že někdo pozná, když člověk lže. Jenže toho násilí, které je pro dobu králů typické, bylo v jednom místě zbytečně moc a neobjevily se víceméně žádné následky na bité osobě.
Falešný řezník byla kapitola, která měla v celé knize svůj význam. Jenže já jej viděla až při čtení poslední části Boha lovu. Ne, že by mi to vadilo. Čtivost se příběhu i přes jeho překombinovanost nedá upřít. Navíc díky množství stránek měl čtenář možnost uvěřit rostoucí lásce. Také se díky Falešnému řezníkovi dostalo zadostiučinění zasvrabenému mnichovi s hezkýma očima. Než případ Boha lovu dospěl ke konci, museli jsme ale ještě hodně vyřešit a rozplést – vždyť Mertlíková příběh zamotala tak, že jsem vážně nevěřila v jeho věrohodné vysvětlení. Ale dala mi jej! Takže složitosti jí odpouštím a Boha lovu doporučuji dál.
Vyzdvihnout tak musím postavy, které jsem buď nenáviděla nebo milovala. Dokonce jsem si chvilku říkala, že jestli má být Boček hlavní postavou, tou nejvýraznější, hodně jsem s knihou prohloupila. Naštěstí přišel Odo Astore a mé srdce zaplesalo – díky němu byla detektivka i romantika vyvážená a okolní nejasnosti a přidáváné případy a stopy odpuštěny. Ale nejen postavy mi učarovaly. Prostředí Chřibů Mertlíková využila hezky. Střílky, hrad (ze kterého je dnes jen zřícenina) či Čertovy kameny jsou dodnes místa opředená nejen pověstmi, ale i zajímavou geologickou strukturou. Beru to jako přidanou hodnotu Boha lovu a děkuji Věře Mertlíkové, že při příštím výletu příběhu násilí, lásky a božstev využiji.
About The Author
