Knihám, které mě nebaví, obvykle dávám šanci zhruba do padesáté strany. Jakmile mě nezaujmou ani po tomto bodu, ze kterého není návratu, odkládám je s tím, že je to buď naprostá blbost, nenastal ještě správný okamžik, nebo už naopak pominul. A pak jsou tady vzácné výjimky, knihy, které čtu na sílu, protože stále čekám, že se to zlomí. To je případ Inspekce.
Řekněme si to hned narovinu. Inspekci jsem dočetl a jediné, co se zlomilo, byla židle na balkoně, kam obvykle putují knihy, které mi trvají déle. Asi chápete, že tohle nebude pozitivní recenze a bude plná spoilerů, včetně prozrazení konce. Protože chci svou kritiku zargumentovat, a k tomu potřebuji text rozebrat. Takže pokud plánujete knihu číst, vraťte se později, nebo si přečtěte recenzi a ušetřete tři stovky a místo v knihovně.
Josh Malerman se do povědomí čtenářů a potažmo diváků zapsal knihou Bird Box, později úspěšně zfilmované platformou Netflix, se Sandrou Bullock v hlavní roli. Postapo příběh, kde se objevily bytosti z jiného světa, na které, když se podíváte, tak zešílíte, získal ve své době obrovskou porci popularity. Netrvalo dlouho a na pultech obchodů se objevilo přímé pokračování Mallory. Oba díly jsem četl a bavily mě velmi, zejména popis fungování světa, kde je zrak vaším nepřítelem. Proto jsem okamžitě sáhl po nejnovější Malermanově knize s názvem Inspekce s tajuplnou anotací, slibující další čtivé mystérium. Po přečtení pro mě jediným mystériem zůstala otázka, jestli tu knihu vůbec viděl nějaký editor, nebo si řekli: „Jo, ten chlápek napsal Bird box, to se prodá.“
Inspekce čtenáře zavede do vysoké budovy uprostřed lesů, kde bydlí abecední chlapci. Kluci kolem dvanácti let, studující všemožné vědní (kromě biologie) i kreativní obory, trénující fyzičku, zkrátka spojení chlapecké školy a internátu. Jenže, je to trochu jinak. Každé ráno se všichni žáci musí podrobovat inspekci, tělesné i psychické. Myslí si, že se narodili na stromech jako jejich plody a nikdy neslyšeli o ženě a všemu šéfuje T.A.T.A., kterého abecední chlapci vnímají jako neotřesitelnou autoritu. Jako otce i ředitele školy zároveň. Chlapci neví nic o okolním světě, o jeho neřestech a radostech, a především neví nic o rozmnožování. Je to experiment, který má dokázat, že pokud je mladá mysl od narození vedena ke vzdělání a vysokým cílům, bez jakéhokoliv „rušení“ (rozuměj sex), dá se z každého vytvarovat génius. To je hlavní a při čtení rychle zjistíte, že i jediná myšlenka celé knihy.
Zní to dobře, mám rád příběhy na podobné téma, jenže tady se dokola opakuje to stejné. Hlavní hrdina J. si uvědomí, že něco není v pořádku. Začíná pátrat, po nocích se plíží po budově, slídí a zjišťuje, že jim celý život jen lhali. A tak o tom přemýšlí a dál slídí. Přitom se permanentně bojí, protože zlobivý chlapci putují do Rohu, odkud se už nevrací. J. stále opakuje dokola stejné úvahy, dokola se objasňují již objasněné věci, a tak ubíhá den za dnem, aniž by se příběh kamkoliv posouval. Zhruba v polovině knihy nastane zvrat. Zjišťujeme, že nedaleko, co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky, je druhá věž, a v ní písmenné dívky provádějí naprosto stejnou rutinu jako abecední chlapci, akorát pod nadvládou M.A.M.A. Dívka K. má podobné myšlenky jako J., ale je mnohem průbojnější, takže se rozhodne pročesat okolí. J. a K. se sejdou. J. a K. se zamilují. J. a K. podnítí vzpouru chlapců i dívek, kteří vyvraždí dospělé osazenstvo a… je konec. Ne, vážně, takhle to končí. Ve chvíli, kdy se příběh konečně vymaní z točení v kruzích a mohl by ukázat důsledky experimentu, totiž střet geniálních dětí s realitou světa, praštil Josh Malerman do klávesnice, dokument uložil a poslal ho svému nakladateli, který knihu zřejmě okamžitě vydal.
Tady obvykle bývá citace z knihy, ale upřímně, nenašel jsem v sobě sílu znovu ji otevřít a hledat nějakou zajímavou pasáž.
– Autor recenze
Inspekce je případ románu, který by potřeboval ořezat, a pořádně. Popravdě by mu nejvíc prospělo, kdyby se z něj stala novela. Děj by okamžitě nabral tempo a já bych po dočtení neměl pocit, jako když si v obchodě koupím obří pocukrovanou koblihu, která po prvním kousnutí splaskne, a kdesi vzadu se krčí slza marmelády. Malerman měl výborný nápad na příběh, ne nijak originální, ale rozhodně se z něj dalo vytěžit MNOHEM víc, než plížení postav po chodbách a litování sama sebe. Plus s nesmysly typu, že nikde nejsou kamery, aby studenti získali důvěru ve své opatrovníky. Proboha, kdybych vedl tajný, nezákonný, sociální experiment, první, co bych tam nechal namontovat, by byl propracovaný bezpečností systém, dokonale maskovaný. Ne, v Inspekci je jen několik pupkatých dozorců, protože postavy se potřebují potají pohybovat z místa na místo, takže se příběh ohnul, aby to mohly dělat. A tak je to s celou knihou. Strana za stranou začnou ubíjet svou sterilitou a stereotypem, podobným, jaký zažívají abecední chlapci den, co den. Byl to záměr? Ubít čtenáře?Jenže já nejsem chovanec žádného institutu, mám alespoň základní biologické znalosti, a přestože jsem dal knize šanci až do konce, v očekávání Něčeho, nepřišlo to. Naopak, to zajímavé pohltila bažina slov, měl jsem zůstat věrný svému pravidlu „do padesáté strany“.
V záplavě veškeré vaty, kterou je Inspekce napěchovaná, se dá najít několik dobře napsaných pasáží, tam je znát, že autora bavily. Zejména postava spisovatele píšícího ve sklepě motivační knihy pro abecední chlapce. Knihy, které záměrně pokrucují fungování světa a formují děti od prvních let. Morální dilema spisovatele a jako příběhová linka byly dobré a viděl jsem tam ten smutný paradox. Zručný spisovatel plný skvělých nápadů, umořen penězi a nutností psát na míru svým čtenářům. Nestalo se ti to náhodou, Joshi? Protože já jsem tě tak trochu po dočtení Inspekce začal vnímat a je to škoda, protože psát umíš. Tak třeba příště.
Pokud byste si v naučném slovníku vyhledali frázi, méně je někdy více, měla by tam být fotka knihy Inspekce. Své čtenáře si jistě najde, ale za sebe říkám, tak takhle ne.
Zdroj obrázků: databazeknih.cz, pangobooks.com
About The Author
