Recenze: Napínavé pokračování s vílami a žínkami v hlavní roli – Krev pro divoženku

Někteří autoři píší tak dobře, že i přes zklamání při poslechu prvního dílu série okamžitě chcete pokračování. Kristýna Sněgoňová se svou sérií Rusalka patří do této. První díl, Krev pro Rusalku, zasadila do Brna. Pokračování, Krev pro divoženku, pak přesunula na Ostravsko. V Brně jsem žila a kousek od něj bydlím. Na Ostravsku jsem vyrostla, v Karviné žili mí příbuzní. Bylo mi hned jasné, že Divoženku prostě chci! A Ježíšek mne o ní asi slyšel tak často mluvit, že ji donesl dokonce v knižní podobě.

V Divožence máme opět hlavní postavu z útvaru speciálů (speciální policisté “cvičení” na víly) – Elišku Blažkovou. Myslela jsem si, že po depresivním Dominikovi z Rusalky to bude příjemná změna a budu holku milovat. Ale ona vám byla tak naivní a nerozhodná! Eliška pracuje jako speciál na těrlické služebně, za parťka má podle všeho sexy chlápka Barana. Do děje nás Sněgoňová uvede bojem s divoženkou, kterou holka shodí ze skipu. Člověk přemůže vílu! Hned vám začnou vířit myšlenky, co je Eliška zač. A díky Anitě Krausové, která se stala interpretkou audioknihy Krve pro divoženku, se zcela ponoříte do poslechu a nebudete chtít audioknihu vypnout. Protože každá kapitola, každé další nadechnutí může znamenat změnu, obrat v ději – cokoliv!

Krev pro divoženku je zasazena do doby po výbuchu v Brně, kterým končila Krev pro rusalku. Speciálů je stále málo, je zima, všude sníh a i prostředí severní Moravy a hutních oblastí tak příběh halí do ospalého hávu. Dokonce i přes vitální hlas Krausové, která s knihou kouzlila naprosto dokonale. Hudební doprovod mezi kapitolami mě dokonce jednou vyděsil tak, že jsem málem cukla volantem – poslouchám audioknihy při řízení. Vyznění knihy nebylo depresivní jako u Rusalky, ale je v něm znatelná únava všech postav. Kolegové Elišky, krom Barana, jsou starší, spíše podsadití chlápci. Dobrák, co pobočku vede, sexistický kolega, kterému se Eliška ráda vyhýbá, a jeho parťák – to je osazenstvo těrlické služebny. Jak z toho mohla Sněgoňová vykřesat takovou pecku? Jednoduše. Eliška sice je naivní trdlo, ale je zvědavá a vadí jí, když se s ní manipuluje. Celou knihu pak sledujeme, jak psychicky i morálně roste a jak se mění její pohled na svět a na víly. Když se k tomu přidá fyzická síla a boj s vílami, můžete si být jistí, že knihu jen horko těžko odložíte nebo vypnete poslech.

Líbilo se mi, že u Divoženky není hned jasné, o jaký problém půjde. Co budeme řešit. Dlouho totiž hledáme odpovědi na otázky, které Elišce buď nikdo nechce dát, nebo jsou zavádějící. Potýkáme se se vztahem s Baranem. Jde o mentora, kolegu, parťáka ale taky přitažlivého muže, o kterém Eliška smýšlí i jinak než služebně. A myslím si, že právě Baran vše odstartuje. Že se pak ukáže i Stolbenko z Rusalky je jen třešnička na dortu. Tady bych ale chtěla smeknout před autorkou! Eliška Dominika nezná, její smýšlení o něm je tak čisté a bavilo mne, jak se lidé mezi sebou navzájem vnímají. My, co Rusalku známe, víme, co je Dominik zač. O to větší byl ten rozdíl, který rezonoval příběhem.

Krev pro divoženku je fantasy detektivka s noir prvky, kterou doporučuji všem jak v knižní (nádherná knížečka) tak v audio podobě, protože Anita Krausová propůjčila myšlenkám Elišky a hlasům postav přesně to, co od nich čekáte – napětí, únavu, bolest, touhu, … Morální i fyzický boj z knihy dělá dílo, na kterém nebudete chtít hledat chyby, ale které si do posledního písmenka, do posledního nádechu interpretky užijete naplno a bude vás bolet, že příběh skončil. O to víc, když cítíte, že pokračování bude MUST HAVE.

About The Author

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *