Veronika Skalecká, pardubická rodačka, se vrhla do detektivních vod s knihou Studánka. A víte co? Místní prostředí zná, to se jí upřít nedá. Jenže znát půdorys ulic ještě neznamená, že dokážete na jejich roh postavit vraha, který vás dostane.
Komisař Petr Brázda má problém. Jmenuje se Kristýna – čtrnáctiletá holka, která zmizela před osmi lety a nikdo ji nenašel. Má i jiný problém, ale ten vám prozrazovat nebudu. Důležité je, že Brázda kvůli prvnímu problému přišel o manželství, spaní i klid. A teď se mu staré trauma vrací jako bumerang, protože na stejném místě zmizela další dívka.
Pardubičáci asi budou nadšení. Konečně se mohou při čtení procházet po Pardubicích, představovat si, kde přesně stála policejní hlídka v té či oné ulici nebo u školy. Pro místní zajímavé, pro ostatní trochu zbytečné. Skalecká totiž dává přednost tomu, aby vás provedla ulicemi, místo aby se pořádně zaměřila na psychologii postav. A to je škoda, protože potenciál tam byl.
Tempo knihy? Sbalte si svačinu. První polovina se táhne jako výslech podezřelého, který neví, co říct, a tak jen opakuje stále stejné alibi. Osm let dozadu, osm let dozadu, Kristýna zmizela, Kristýna zmizela… Rozumím, že se to komisaři vrátilo, ale mně jako čtenáři to nemusíte vracet každých deset stránek. Než se konečně dostanete k tomu zajímavějšímu, kdy se začnou dít věci, budete mít pocit, že jste prolistovali polovinu knihy o tom, jak se má Brázda špatně.
A Brázda? No… je lidský. To je plus. Není to superhrdina v bundě, co vyřeší vraždu za pouhých dvacet čtyři hodin pomocí intuice a šestého smyslu. Je to unavený chlap, co si kazí vztahy a má problémy. Jenže být lidský a být zajímavý jsou dvě různé věci. Brázda je tak průměrně lidský, že ho zapomenete hned, jak zavřete knihu.
Studánka má ale jednu velkou přednost – umí překvapit. Když už si myslíte, že víte, kam to směřuje, autorka otočí. Jenže i ten nejlepší plot twist neumí zachránit knihu, která k němu dojela na trojku.
Co mě opravdu štvalo? Jména. Celá jména. Pořád dokola. Jako kdyby Skalecká zapomněla, že čtenáři mají paměť delší než zlatá rybka a nepotřebují připomínat, jak se kdo jmenuje včetně příjmení v každé druhé větě. To není pečlivost, nýbrž otrava.Studánka je hodně slušná detektivka. Není to katastrofa, ale taky to není nic, co by vás přikurtovalo ke křeslu. Je to prostě průměrná česká kriminálka s místním koloritem, kde autorka dokazuje, že umí napsat krimi příběh od A do Z, ale bohužel zapomněla přidat něco navíc. Něco, co by vás donutilo si knihu pamatovat.
About The Author
