Potřebujete si oddechnout od náročného dne a nechcete sahat po romanci? Máte pocit, že u erotických knih vám umírají mozkové buňky? A přesto nechcete číst nějakou fantasy nebo tlustou detektivku? Mám pro vás řešení! Moba s edicí “původní česká detektivka” dokáže potěšit víceméně každého. U hodně náročných čtenářů detektivek, kteří čtou jak na běžícím páse, pak minimálně vzbudí potřebu tlouci hlavou o stěnu, jak je hlavní hrdinka, Renáta, blbá.
Jana Hrabovská měla skvělý nápad na řešení vraždy jedné z učitelek základní školy. První část knihy nás postupně seznamovala s osazenstvem sborovny, nastínila vztahy, aby následně mohla nechat pracovat svoji hlavní hrdinku a jejího kamaráda kolegu. Zajímavě pojala práci policie – její schopnosti, nebo spíše neschopnosti, budí stejně silné pocity jako přístup Renáty k celému vyšetřování.
Pro koho je kniha určena?
Poslední zvonění pro vraha bych osobně doporučovala lidem, kteří rádi podporují české autory a v oblasti detektivní tvorby nejsou nároční. V díle Hrabovské se totiž dost mísí jakási spisovatelská neobratnost zahrnující i duplicitu myšlenek (někdy doslova totožně zvolenými slovy) s brilantním nápadem a neotřelou pointou. Netypicky zvolení hrdinové a jejich jednání dokáží zaujmout jak člověka toužícího po odpočinku u dobré knihy, tak znalce žánru.
Autentičnost
Hrabovská nás zavede do sborovny druhého stupně základní školy, kde panují napjaté vztahy. Slepičinec doplňují tři muži, kdy každý člen celého týmu je něčím zvláštní. Jediné, co autorce nevyšlo, byl věk hrdinů a tón knihy. Nevadilo, že skákala z myšlenek jedné postavy hned do úvah hlavy druhé. To svým způsobem působilo méně škody než absence jakési živočišné autentičnosti. Mělo-li jít o známkování a zvonění, co autorka Posledního zvonění pro vraha považovala za signifikantní prvek, osobně jsem to v příběhu vnímala spíše jako špatně zvolený outfit.
Policie
Abych Janu Hrabovskou jen nehanila. Ačkoliv mne čtení mnohdy vytáčelo a musela jsem blbou Renátu rozdýchávat, u práce policejních složek jsem se hodně bavila. Mladíček a jeho první velký případ – skvěle popsaná práce člověka, kterému jde spíše o to, aby na něj byl rodič hrdý nebo splnil očekávání, než aby byl pro věc zapálený. Překvapilo mne spojení, které autorka vymyslela, aby nepatřičně dala výhodu svému detektivnímu duu. Šlo o volbu logickou, příjemnou a doplněnou o fakta, která mi došla až ke konci knihy. Se vztahy tohoto typu nemám v četbě zatím moc zkušeností.
Vztahy
Na druhou stranu se nemůžu zbavit dojmu, že měla autorka jakýsi mustr, podle kterého jela. V něm si odškrtávala, co musela splnit, aby naplnila moderní standardy díla pro širokou veřejnost a pak až si mohla dovolit svůj nápad s vrahem naplno rozvinout. Jak jinak si vysvětlit kontroverzní hlavní hrdinku s velikým osobním bolem, nenaplněné vztahy, tužby a lásky a v neposlední řadě peníze – a až pak – pořádný tah na bránu v podobě detektivního vyšetřování na základě logiky a faktů získaných uvěřitelnou cestou? Možná kvůli rozsahu díla maličko pomohla náhoda, ale to, co kdo slyšel, mohl stejně dobře jiný číst v novinách o pár dní později a u kávy si informace předat.
Doporučím ji?
Ano. Myslím si, že Jana Hrabovská a její tvorba mají potenciál. Proto osobně volím stále zas a znovu v nakladatelství Moba tyto malé zelené knížky původní české detektivky, které mám za odpoledne přečtené. Vždycky vzbudí emoce, vždycky pomůžou nemyslet na jiné problémy a vždycky mají zajímavý námět. Asi bych zrovna Poslední zvonění pro vraha nedávala jako dárek sečtělému milovníkovi detektivek a kriminálek, ale kamarádce/kamarádovi/známému/kolegovi, kteří by chtěli probudit své vyšetřovatelské sklony, bych knihu převázala mašlí a pak o ní náruživě diskutovala.
About The Author
