Po sérii fantasy, deprese a sci-fi tématiky jsem potřebovala zakotvit v klidných, pro mne jistých, vodách detektivek. Volba padla na Vražedné předsudky od Evy Maškové. Edice Původní české detektivky mi svým způsobem slibovala kvalitní počtení, tak proč se do české tvorby neponořit?
Se stárnoucí Klárou se vydáváme do lázeňského hotelu, který zdědila její víceméně stejně stará kamarádka Elena. K úplné dokonalosti se přidá i známá, sestřenice Eleny, Boženka. Tyto tři grácie pak doplňují postavy jako manžel Elen, hotelový personál a hosté. A když dojde na vraždu, přichomýtne se i František, který studoval u zesnulého manžela Kláry. Akorát to není právník, ale vyšetřovatel s nejvyšší hodností. S ním v týmu přijede i Kateřina, kterou jsem si překřtila na Buddhu. A i v anotaci je zmíněn kapitán Daněk. Ten má spadeno především na Kláru jako na pachatelku… Co se z toho vyklube?
Pomalý začátek, kdy nás autorka uvádí do situace a nastiňuje mezilidské vztahy, je utrpením. I když se Mašková snaží čtenáři přiblížit především Klářinu historii, je to celkem neobratně pojato. Jestli se snažila o házení vějičky k záhadné minulosti úspěšné právničky, nedařilo se jí to dle představ. Pokud šlo jen o pokus o zhmotnění postavy jako normální lidské bytosti – pak až na styl přednesu bych byla spokojena. To je asi jediné pozitivum, které v úvodu do děje vidím. Následovaly totiž neohrabané dialogy postav, kostrbaté scény, roztržité přebíhání v myšlenekách postav z jedné na druhou. Chvíli jsem váhala, zda zabitým nakonec nebudu já a nebudou řešit moji mrtvolu.
Po příjezdu policie naberou Vražedné předsudky druhý dech. Vyšetřovatelé nás do výslechů nezapojují často, Mašková nám vybírá jen postavy, které známe a jsou pro děj důležité. Přiznávám, že to působilo svěže. Procházet vlastně to, co známe a spolu s policií zaznamenávat sled událostí. Zvláštní situace pak nastane v případě, kdy se k vraždě nabalují další problémy. A tím nemyslím ty mezilidské. Ty Mašková popisuje uvěřitelně a přesně. Daří se jí především díky náhledu do myšlenek každé důležité osoby a občasné promlouvání jejich ústy ich formou a využíváním tak emočního ovlivňování čtenáře. Dost dobrý tah. Možná zpočátku matoucí, ale ve výsledku se stať kolem vraždy v hotelu povedla.
Kdyby Mašková nechala Vražedné předsudky řešit jen úmrtí v hotelu, byla by kniha poloviční. Musela by více rozehrát komorní scénu, kterou zvolila. Věnovat se více popisu okolí a možná by se jí povedlo hodnotné dílo patřící na přední místa výkladních oken v knihkupectví. Jenže, jak asi tušíte, to se nestalo. Možná aby asi příběhu nechybělo napětí, Mašková nám jej dala. Dokonce u toho začala plést silnější mezilidské vazby, které čtenář doposud mohl cítit v pozadí vyšetřování. A bohužel tím to nekončí. Mašková nám v poslední třetině knihy upozadní Kláru a prim začne hrát jeden z policistů. Velmi slabým oslím můstkem se z hotelu dostáváme do Prahy a rozjíždíme další kolo vyšetřování.
Vražedné předsudky tak přes neforemný úvod přešly v kvalitní detektivku na malé scéně anglického typu a skončily, pro mne, jakýmsi kompotem – příchuť stylu autorky zůstává, zmatek narůstá s přibývajícími informacemi o starém případu. Posledních pár stránek pak pro mne bylo jako zjevením. Hezkým zjevením, ale musela jsem tápat, jak – nebo kdy – k tomu všemu došlo. Vražedné předsudky nejsou nejspíše tak špatné, jak je hodnotím – já se totiž soustředím na celek i detaily. Pokud byste knihu dali někomu, kdo rád detektivky čte, bude jistě potěšen a určitě nebude uražen či zklamán.
About The Author
