Podivínský pojišťovací agent Benedikt Klausner je zpět! Když jsem ho opouštěla na konci prvního dílu (Pozdravy záhrobí), bylo mi naprosto jasné, že pokud to jen trochu půjde, uvidíme se znovu. A je to tady!
Krádež vzácného tisku. Únos malého chlapce. Sebevražda mladé dívky. Zdánlivě nesouvisející případy, v nichž vyšetřovatel pojistných událostí Benedikt Klausner rozpoznává zásah nadpřirozena. Mrtvých přibývá a do hry vstupuje nekromantův podivný zaměstnavatel. Dokáže Benedikt ochránit svoje nejbližší před vším, k čemu se neodvratně schyluje?
Anotace je naprosto perfektní. Navnadí, naladí, naláká, ale nevyslepičí vám úplně všechno a já se budu maximálně snažit, abych se toho držela taky. První a velmi zásadní věc: Bez znalosti prvního dílu se neobejdete. Veronika Fiedlerová rozehrála Benediktův příběh naprosto výtečně, a pokud si ho chcete užít a vychutnat se vším všudy, nekazte si zážitek tím, že se dobrovolně připravíte o podrobnosti, informace, souvislosti a události, které druhému dílu bezprostředně předcházely.
Benedikt je tedy zpět. Nekromant, který komunikuje se záhrobím a umí celou řadu dalších kousků, má před sebou hned několik případů a na záda mu dýchají nejenom potíže, duchové a démoni, ale třeba i šéf. Postupně rozplétáme jednotlivá vodítka, hledáme nápovědy a snažíme se zorientovat. Chvíli je zmatený Benedikt, chvíli pro změnu my. Oproti jedničce totiž Ozvěny záhrobí místy nepatrně drhnou a náš podivín se decentně plácá na místě.
Jistě, kdo ne, když se toho na vás nakupí ranec. Jenže když nás Veronika Fiedlerová v jedničce namlsala a ukázala, jak mistrně si umí poradit s detaily, atmosférou a spádem, je teď jemným zklamáním, že se ta luxusní jízda neopakuje. Stále jde o naprosto úžasnou duchařskou detektivku, ale zároveň se tu dostáváme i na jinou rovinu. Místo záhadného solitéra najednou máme mnohem víc postav, takže by se toho mělo i mnohem víc dít. Logicky.
Jenomže s logikou se to má tak, že ne vždy funguje… logicky. Neztrácíte se v tom? Prostě a jednoduše: Postavy se společně musí nejprve trochu sžít, než to začne mít hlavu a patu. A ten zmatek, neochota, nesympatie a nezodpovězené otázky způsobují, že se i čtenář cítí jemně zmaten a rozhořčen. Netrvá to však dlouho. Bohužel posléze dojde k dalšímu nešvaru, na který mám u autorů (a je jedno, zda českých či zahraničních) alergii. Co to je? Uspěchaný závěr!
„Spousta věcí je naučená. V dětství ti rodiče vysvětlili, že si nemáš hrát s mrtvolkami. Neděláš to, protože se to nedělá, stejně jako bys určitě nevypil vodu, do které si sám plivl. A vsadím se, že ve dvou letech jsi to běžně dělal. Hranice, co je a není normální, si nevatujeme sami.“
Dejme tomu, že Ozvěny záhrobí mají při svých 360 stranách naprosto výbornou první třetinu. Druhá nepatrně vázne a sem tam mi vržou zuby, lehce se nudím a ztrácím pozornost. Jakmile se však začne slibně rozjíždět závěrečná cílová rovinka, očekávám pecku, akci, temnotu – cokoli, co mě nepustí od řádků a odstavců. Rozhodně nepředpokládám, že bude vše šmahem odbyté a já budu zírat v šoku na závěrečnou tečku. Nicméně ten šok bude s příchutí lehké hořkosti.
Líbí se mi, jakou cestou Veronika Fiedlerová šla. Jenomže když si zvyknu na určitý rys (což bylo v případě Benedikta jeho solitérství), trochu mi vadí, že tu najednou máme celou řadu dalších přicmrndávačů. Nebo spíš rušivých elementů. On je v tom na druhou stranu obrovský potenciál a skvělá vrátka po další díl a to je rovněž jediný důvod, proč jsem ochotná strhnout jen půl hvězdy a ne mnohem více.
Vyhovuje mi vyprávění ve třetí osobě, baví mě množství detailů i pochmurná atmosféra. Stejně tak obálka, ilustrace i grafická stránka knihy. Dál je to na preferencích každého z nás a z velké části i na náladě. Hledáte-li netradiční detektivku, kde v hlavní roli nevyšetřuje policie, ale úplně jiná instituce, a navíc máte rádi tajemno a duchařský podkres, jste tu správně. Znovu ovšem opakuji, že je důležité číst nejprve první díl a připravit se na to, že budete – stejně jako já – nedočkavě vyhlížet další. Protože i přes kopici výhrad a vrčení se vám Benedikt Klausner dostane do hlavy a nebude chtít pryč, parchant jeden tajemnej!
zdroj obrázku: goldendog.cz
About The Author
