Z obálky, kterou vytvořil Jiří Dvorský, na mě jednoznačně dýchá boj dobra se zlem. A protože je snadné zaměnit kojota za vlka, tak snad i špetka pohádky O Červené karkulce. Nicméně to se jedná pouze o mateřskou deformaci. Owl Goingback přichází s osvěžujícím a velmi zajímavým prvkem. Nesází na zajetá klišé a rádoby standardy a vydává se cestou mytologie domorodých Američanů. A nemohl zvolit lépe! Je to nové, minimálně pro mě tedy rozhodně, osvěžující, neokoukané, neotřelé a neskutečně zajímavé.
Kojot se vydal na vražedný lov a nezůstává po něm nic než spoušť. Musí zabít poslední lidské členy Velké rady Galun’lati, aby tak lidstvo ztratilo kontrolu nad světem. Pouze Krkavec se postavil jeho plánu a udělá cokoli, aby Lutherovi Watiemu, poslednímu člověku v Radě, a jeho dceři, pomohl. A bude přitom muset obracet svou kůži naruby.
Zásadní potíž tkví trochu v tom, že o mytologii Čerokiů nemám vůbec žádné povědomí, pročež musím autorovi důvěřovat. Setkávám se s ním poprvé, a na první rande si nevedl zle! Běsnění kojota bych označila jako něco, čemu přezdívám plíživý horor. Nejde o něco, co vás vystraší do bezvědomí. Ani vás nijak neznechutí. Běsnění kojota sází na atmosféru. Ano, je tu pár krvavých scén, ale nejde o žádné detailní a brutální rozepisování krok za krokem, pohyb za pohybem.
Owl Goingback přináší příběh, který v českém překladu od Martina Štefka čítá 253 stran. Děj sledujeme z pohledu všech těchto postav a vše tak získává i jakousi komplexnost. Neunikají nám žádné podrobnosti a máme veškeré informace, které potřebujeme. Legenda zní ve zkratce takto: Kdysi existoval svět – Galun’lati, kde všichni žili pohromadě (jestli v míru, je věc druhá), jenže jim po čase začalo být poměrně těsno a tak svépomocí vytvořili pod mraky (o patro níž) Nový svět, kde se začal roztahovat především člověk. Kojot tomu už nechce nadále přihlížet a rozhodne se jednat. Honička začíná!
Hlavním tématem je tedy touha po moci, nenávist k lidem a takový ten odvěký boj dobra se zlem, volba strany, na kterou se členové Rady, ve které má každý tvor a druh bez ohledu na velikost jedno místo, postaví a podobně. Sledujeme kroky několika postav. Je tu již zmiňovaný Kojot, lačnící po lidské krvi. Krkavec, který se hodlá stůj co stůj postavit proti němu. Luther Watie, starý Čerokí, umístěný v domově důchodců, kde se rozhodně nikdy ocitnout nechcete. Jeho dcera Sarah, která pracuje v pohřebním ústavu, což skýtá neuvěřitelný potenciál a pár momentů stojí rozhodně za to. Napadlo by vás, na co mrtvoly potřebují tampony?! Manžel Sarah – Jack – pro změnu pracuje jako správce hřbitova!
Tady ze zad setřásl Myšáka, obrátil si kůži a přeměnil se v člověka. Stál uprostřed mauzolea, nahý, protahoval si svaly, aby ulevil bolesti z dlouhého letu. Myšák se zahihňal. „Nikdy jsem neviděl nahého člověka. Vypadáš směšně.“
„O nic směšněji než ty, můj malý příteli,“ oplatil mu Krkavec.
„Nemáš na sobě pera ani srst.“ Myšák se hihňal o to víc.
Krkavec shlédl dolů. „Trochu srsti mám.“
„Hodně málo,“ smál se Myšák ještě víc. „Není tomu tvému tvořítku dětí zima?“
Základní prvky znějí tak slibně, že ano? Přesto mi přijde, že se Owl Goingback držel docela zpátky. Nadělil nám pěknou dávku stresu, šamanských kouzel, honiček, svlékání kůže (Kojot i Krkavec jsou kožoměňci), vražd a dalších honiček, bloudění po tajemném lese i pradávném pohřebišti a tak dále. Jednoduše pestrá přehlídka! Hlavní kameny úrazu jsou však hned dva:
- Děj je pomalý. Nikam nespěchá, a i když se často přidá napětí a vše je čtivé, stále je to i notně zdlouhavé.
- Konec je na ránu palicí pod koleno. Jo, asi bacha spoiler! Ne, fakt, bude pokračování? Na jednu stranu si říkám, že je to ok, hlavu a patu měl. Jenže viděno očima někoho, kdo si příběh i přes výhrady užíval: Co to, sakra, jako má být?!
Owl Goingback má v žilách krev domorodých Američanů a nemohl své znalosti a kořeny zúročit lépe. Přinesl příběh, který je mystický, akční, napínavý, dobrodružný a i hororový. A ne, není to ten typ hororu, kdy se prostě bojíte, že na vás za rohem někdo či něco vybafne, případně vám to vyleze z pod postele a rafne vás to do chodidla, pročež se několikrát ujišťujete, že máte nohy v bezpečí pod peřinou! Běsnění kojota děsí atmosférou, popisem temných míst a vystižením nebezpečné touhy po moci, která je reálná ve všech světech a dokonce i v tom našem. Protože někdy, rozuměj docela často, je horor prostě jen to, že kolem sebe máte chamtivé lidi a nutně je nemusíte rozsekat sekerou. I když ta představa vůbec nezní marně.
Sečteno, podtrženo: Běsnění kojota mě nadchlo zachycenou mytologií, grafickým zpracováním, postavami a atmosférou. Trochu mě při čtení brzdila pozvolnost, pomalost děje a několik překlepů, protože jsem rozmazlená potvora. Konec mě vytočil na maximální možnou úroveň a Owl Goingback (já to jméno zbožňuju!) má u mě vroubek, nicméně chci od něj cokoli dalšího! A protože podle všeho píše nejen horory, ale i dětské knihy a povídky, čuchám neskutečný potenciál!
zdroj obrázku: goldendog.cz, amazon.com
About The Author
