Zamyslete se – jak vám voní štěstí? Čerstvý chleba? Čokoláda? Levandule? Tráva? Prádlo, které schlo na sluníčku? Variant je tolik! A Pauline Maiová už napsala, že Štěstí má barvu levandule, Štěstí hřeje jako slunce a dnes je tu Štěstí voní jako chleba. Jde o samostatné příběhy, proto žádné obavy ze série. Odrazový můstek nám poskytne anotace:
Potřebuje láska dovolenou? Podle Mily ano. Celé týdny byla zamilovaná do Thea a on v ní vzbuzoval naděje. Pak ale zjistila, že je zasnoubený! Když ještě ke všemu zavřeli hotel, ve kterém pracovala, rozhodla se zmizet. Nabídka hlídat dům ve Skotsku přišla právě včas, a tak se Mila ocitla úplně sama v malé ospalé vesnici. Její romantické představy rychle začaly brát za své – nikdo s ní ani slůvko nepromluvil, počasí bylo nevyzpytatelné, a navíc široko daleko neprodávali pořádný chleba.To nemohla nechat jen tak! Mila totiž vyrostla v otcově pekárně, a tak se hned mohla pustit do pečení. Z oken domu se linula taková vůně, že překonala odpor místních k cizince. Mila začala směňovat chléb za marmeládu, teplou šálu, jídlo v hospodě či jablka ze zahrádky. A když se v domě objevil pohledný syn majitelů Finley, propadla už kouzlu Skotska definitivně.
Vítejte v Applemoru, imaginárním městě ve Skotsku, kde jsou obyvatelé stejně ponuří jako jejich počasí! Mile je 25 a právě se jí tak trochu zhroutil život. Chvíli se v tom bude plácat a vnitřní monology čtenáři možná polezou na nervy. Ale zlepší se to – slibuji. Díky první osobě, ve které je příběh vyprávěn, je vše čtivé, i když to má poněkud pomalý rozjezd a prvních 100 stran je trošku loudavé utrpení.
Pauline Maiová se vydala podobnou cestou jako Julie Caplin a nechala na Milu i nás působit kouzlo místa, které vystihla celkem dobře. Stejně je to i s pečením (nejen) chleba. Musím však přiznat, že Julie Caplin to umí o něco živěji, čtivěji a nemá až tak pomalou rozehru. Ano, Mila je neuvěřitelně naivní, ale to už k jejímu věku a nezkušenosti patří. Líbí se mi různé povahy postav, nevyhrocené zápletky, dialogy i postupný a dobře patrný vývoj vzájemných vztahů.
Čtení Štěstí voní jako chleba je něžný román, lehounká romance bez erotiky a vulgarit, která působí po dlouhém dni jako úžasný balzám na zklidnění a zpomalení. Jemná obálka skvěle koresponduje s dějem a neuvěřitelně se mi zamlouvá. Rozhodně bych se ráda i přes výhrady pustila do předchozích knih, zmíněných v úvodu, což je pro autorku ta nejlepší vizitka.
Co dodat, aby recenze nebyla kratší než anotace? Štěstí voní jako chleba možná neslupnete jako malinu za jeden večer, ale ne vždy chceme číst takovou knihu. Občas je příjemné zpomalit, příběh si vychutnat, nebýt hr a nikam nespěchat. A potom díky za autory a autorky, jejichž knihy se dají zařadit do sekce takzvaných feel good románů, neb se u nich prostě a jednoduše cítíte dobře.
zdroj obrázku: nakladatelství Cosmopolis, amazon.com
About The Author
