I feel good! Může v pořadí devátý romantický útěk přinést něco překvapivého? Toť celkem zajímavá otázka. Nebude už Julie Caplin poněkud vypsaná? A teď to myslím v negativním slova smyslu. Ztratila šťávu nebo si udrží poměrně vysoko nastavenou laťku v této feel good romantické sérii?
Na Skotskou vysočinu se pomalu snášejí první sněhové vločky a předvánoční závod s časem začíná. Izzy McBrideové se ani nesnilo, že zdědí skutečný hrad. A teď se z ní díky odkazu prastrýce Billa stala hradní paní s velkými plány a mizivou hotovostí. Její excentrická matka Xanthe naštěstí sehnala první dobře platící hosty, jejichž peníze pomohou prostory zvelebit. Střechou sice stále ještě zatéká, ale počet obyvatel hradu nečekaně roste. Zbývá už jen maličkost – během pár týdnů před Vánoci proměnit chátrající hrad v kouzelný hotel. Naštěstí má k ruce pár pomocníků, kteří se pustí do renovace spolu s ní. Jedním z nich je i Ross, na kterého Izzy myslí víc, než by se jí líbilo. Vždyť ona přece musí chystat sváteční menu, a ne dumat nad tím, co se tomu tajemnému spisovateli honí hlavou…
Dali jsme si docela slušný nášup otázek na rozjezd a je čas získat odpovědi. Hrad ve Skotsku byl mé zbožné přání už při čtení Domku v Irsku, kde vystupovala Izzy a zmínila, že podědila – bacha spoiler (pardon, vtípek) – hrad ve Skotsku. Okamžitě jsem si přála, aby jí byl v budoucnu věnován samostatný příběh. Mé přání se splnilo a kniha s nádhernou obálkou od Kateřiny Brabcové (web) byla doma.
Zásadní otázka – musíte číst předchozí díly? Všechny ne, nicméně minimálně Domek v Irsku bych vám doporučila, tam se Izzy objevila poprvé a stejně tak její přátelé, z nichž někteří se mihnou i zde. Julie Caplin svůj styl nijak nezměnila a i z toho důvodu si Hrad ve Skotsku vede stejně dobře, jako díly předchozí. Milovníkům popisných jemných romancí udělá radost.
Čekáte-li strmý spád, vášeň, erotické scény, tak vás zklamu. Julie Caplin je mistryně atmosféry a škádlení chuťových buněk, protože dobré jídlo a pití nechybí v žádné z jejích knih, stejně jako věrné a obsáhlé popisy míst. Vztahy zpravidla rozehrává zvolna, přehnaně nekombinuje a nikam se nežene. Zároveň je děj vždy přímočarý. Nedějí se žádné záludnosti, objeví se jeden až dva větší klišé zádrhele a to je celé. Vzrušení nula nula prd.
Mám-li to shrnout, je Hrad ve Skotsku příjemné čtení, které hezky plyne, nijak se nepřetvařuje, obklopí vás kouzlem starého hradu, vůní hutné polévky linoucí se z kuchyně a cudným úsměvem s červenými tvářemi, když se v dohledu objeví někdo, kdo se vám docela líbí. Julie Caplin vás dokáže na dané místo vtáhnout a je jedno, jestli sedíte doma v křesle, čekáte na autobus nebo jedete ve vlaku. Svým popisným stylem vám buď poleze na nervy, nebo si vás získá. K jejím příběhům budete utíkat právě pro jejich atmosféru, pohodu a kouzlo. I proto mají označení „feel good“, neboť se v nich (a s nimi) prostě a jednoduše cítíte dobře.
Za mě je to stále až návykově čtivé, i když nijak originální. Příjemně pomalé a míra detailů a rozepisování lehce kolísá na hranici únosnosti. Přidat ještě kousek, už by to začalo být celkem otravné. Ale zatím se Julii Caplin daří odhadnout pro mě akceptovatelnou míru. Bez problémů tak mohu říct, že se těším i na romantický útěk s číslem deset. Být by měl a slíbenou máme v budoucnu i Prahu!
zdroj obrázku: nakladatelství Cosmopolis
About The Author
