Mám ráda krimi thrillery a hned po nich ty psychologické. Jsou-li příběhy dobře postavené, jde o naprostou lahůdku, při které mrazí a klidně se může pohybovat i na hranici hororu. A jestli mám na něco pro změnu alergii, tak je to plýtvání potenciálem. Pokud má autor v rukávu schované nejedno eso, ale nezvládne omáčku, je to průser. A to se týká právě i Penzionu.
Vlastním stínům neutečeš. Psychologický thriller o páru s děsivým tajemstvím. Jamie a Victoria čekají své první dítě. Do porodu zbývá jen pár týdnů, a tak se vydají na poslední krátkou dovolenou. Odlehlý penzion v severní Anglii vypadá jako ideální místo k odpočinku. Ráno však Victoria ucítí první kontrakce, a navíc to vypadá, že v domě kromě nich nikdo není. Situace se vyhrotí, když zjistí, že všechny dveře jsou zamčené a jejich mobily i klíče od auta zmizely. A to je jen začátek hrůzných událostí, které mladí manželé prožijí.
Anotace zní fantasticky – láká, slibuje, nevyzrazuje žádnou základní zápletku a já tleskám. I obálka je dostatečně výmluvná, aby potencionálního čtenáře nalákala. O to větší zklamání mě čekalo na stránkách. Ale popořadě. Příběh je rozdělen do dvou pohledů – své nám v ich formě poví Jamie i Victoria. Pohybujeme se v současnosti a zároveň skáčeme zpět o jeden měsíc zpátky. Drama je nám tedy líčeno retrospektivně.
Není to úplně nejšťastnější volba. Zpočátku totiž děj působí chaoticky a je potřeba se zorientovat a se vším se sžít. Nápad a základní kostra příběhu jsou jedním slovem fantastické! Robin Morgan-Bentley vymyslel nádherný námět. Ovšem v zápětí ho trochu pohnojil zpracováním. Penzion je i přes úchvatnou ideu neskutečně nudný.
Postavy vše vypráví jakoby mimoděk, nezúčastněně a bez emocí. Že by se do podání promítlo, že je autor Angličan a ti jsou pověstní svou strohostí, chladností a odměřeností? Atmosféra celé knihy mohla být díky zvolenému tématu masakrózní! Jsem přehnaně kritická? Upřímně, v momentě, kdy je na trhu tolik knih, kolik v současné době je, a konkurence je obrovská, mi přijde až nepatřičné plýtvat drahým papírem.
Penzion je čtivý, nepopírám, žene vás zvědavost, protože netušíte. Chcete vědět, co se děje a odkud vítr fouká. Vaše teorie padají jedna za druhou, stránky ubíhají a vás čím dál víc rozčiluje, že chybí emoce, které by vás obklopily a vtáhly. Nevěřícně lapáte po dechu, když do sebe začnou dílky zapadat a přijde (trochu ukvapené, ale budiž) finále. Divoká horská dráha, jen kdyby na jejím konci místo úchvatného zážitku nečekal spíš rozporuplný úsměv a otrávený povzdech.
Sečteno podtrženo – Robin Morgan-Bentley na to šel moc dobře a odrazový můstek si zvolil výtečný. Jestliže vás anotace nalákala, potom Penzion přece jenom zkuste. 344 stran není zase tolik a šanci si zaslouží. Protiřečím si? Nepatrně. Já si však uvědomuji, že v dnešní době je o originální a dobré nápady nouze (klišé a otřepané scénáře vykukují na každém rohu), takže i když atmosféra klopýtá a mám výhrady k formě, jakou nám je příběh podáván, stejně si myslím, že za přečtení stojí.
zdroj obrázku: Albatros Media
About The Author
