Recenze: Aristokratka ve varu neubrala na vtipu, přidala na trapnosti

Co dokáže rozveselit každého člověka v dnešní době? Když má někdo horší finanční/rodinné/jakékoliv problémy či trapnosti než on sám. Nebo jsem v tom sama? Taková ta škodolibá radost, že existují i jiní chudáci, jimž rodina dělá ostudu a chce se zahrabat? No i pokud nejste jako já, doporučím vám na špatnou náladu Evžena Bočka a pokračování jeho příběhu z Kostky – Aristokratka ve varu.

Marie z Kostky má stále víceméně ty stejné problémy – táta by si pro korunu koleno vrtal, máma stále neumí česky a stále chce být jako lady Diana, Josef je Josef, pan Spok stále nosí síťku na vlasy a paní Tichá nasává ořechovku a kleje jako dlaždič. Deniska a Milada se moc nezměnily rovněž a Max se od minulého dílu také neukázal. Co nového by se té rodině mohlo stát? Tak třeba by je někdo mohl pozvat na akci pro všechny aristokraty z Evropy… Nebo by mohly začít ke konci roku jezdit školní výlety. Tak či onak Boček se v pokračování Mariiných útrap nedržel zkrátka a rodinu nechal protrpět další část roku.

Jenže když píšu, že se s tím Boček nepáral, nesmím opomenout, že i přesto Aristokratka ve varu neměla šťávu dílu prvního a občas mi vtipkování spíše přišlo trapné či budilo rozpačitý úsměv. Ale nebojte, jen na chvíli! Nikdo dokonalý z nebe nesp…počkejte, spadl, ale ten nepíše historické romány ale moderní krimithrillery. Zpět k české tvorbě a prostředí konce dvacátého století! I přes mé nespokojené mrmlání, že to občas nebylo vtipné nebo že Boček jen natahuje text, si i druhý díl udržel humornou laťku, která dokáže udělat hezký den. A když si obstaráte audioknihu, můžete mít i krásně veselé uklízení, cvičení či cokoliv, co u poslechu budete dělat. 

Aristokratku ve varu, stejně jako ostatní díly, namluvila Veronika Khek Kubařová. Její mladý a příjemný hlas, který luxusně kopíruje Mariiny zážitky a mění se podle toho, kdo zrovna mluví (americká maminka, psycho Deniska či mrzutý Josef), si nedokážu neužít. Pokud bych hledala něco, co mne od poslechu či zájmu o aristokratku obecně nedokáže dostat, byl by to právě hlas Kubařové. Je pozitivní, veselý a hravý a člověk si jej oblíbí. Nemá žádné výrazné vady řeči, nedělá chyby ve výslovnosti a je rozkošný. Stejně jako první díl i ten druhý doprovází klavírní hravá variace podobná muzice v talkshow. Mimo jiné tempo se skvěle hodí k mojí vytrvalostní tepovce a ráda si do rytmu vrtím zadkem, aniž bych ztrácela na tempu.

I když tedy Boček občas “přestřelil” s humorem, Kubařová drží vysokou laťku projevu a líbivosti. Což u mne automaticky vede k tomu, že si okamžitě kupuji další díl audioknihy s aristokratkou. A zmiňuji to především proto, že si nemyslím, že další díly s Marií budou takové terno (důvod, proč mám naposlouchány téměř všechny audio Poiroty od Christie – jedno, kdo čte, vždy jde o bombo literární). Chci poslouchat především proto, že poslechově jde o moje nové potěšení. Zkuste to taky, v této sérii Audiotéka rozhodně chybu neudělala!

Jana Modřínová

V dnešní době má člověk strach, že jej jeho dítě uvidí jenom s mobilem v ruce. U nás to je s knihou v ruce. Jednu dobu jsem se vezla na vlně audioknih – papírové knihy musely na chvíli ustoupit do pozadí před nenechavými ručkami malého Sviště. Jsem milovnice „severských detektivek“, čím více krve, tím spokojenější jsem (Nesba nemusím).
Když v knize není krev, musí tam být alespoň génius formátu Hercule Poirot. Ráda nad knihami uvažuji, takže od vražd si odskakuji k filosofickým tématům. Pokud se skloubí mé dvě životní vášně – knihy a kočky – dokážu hory přenášet, jen abych měla klid na čtení!

See author's posts