Celá série o ročním pobytu Marie III. Kostkové na Kostce Evžen Boček rozdělil do šesti dílů. Já si sérii poslechla jako audioknihy v podání Veroniky Khek Kubařové. Díly byly vtipnější a méně vtipné, někdy trapné a někdy jsem poslouchala jen kvůli Kubařové a pro svůj pocit, že mám “celou sérii”. Každá z pěti předchozích audioknih měla kolem čtyř hodin poslechu. Aristokratka pod pablou lásky měla poslechových hodin osm. A i tak to bylo málo …
Byla kniha tak skvělá, že bych brala více hodin poslechu?
Ne, nebyla. Měla výrazně slabších míst než vtipnější díly série. Bylo nepříjemné se zmítat láskou a rozhodovat se jako Marie. Bylo otravné, jak byl do příběhu zapojen “filmový štáb”, který na Kostce sídlil. Chvílemi mi připadalo, že Boček sám neví, jak pokračovat, aby nekončil tradičně. Chtěl evidentně čtenářky (protože tuším, že těch bude mnohem více) vycukat, jako měla Marie nechat čekat Maxe, že se neozval v díle předchozím. Celý děj tak působil natahovaný a bylo to vidět i na přepisech Josefových příspěvků, které Marie někde vyštrachala. Já osobně jsem byla rozladěná i z hudebního doprovodu dvou třetin knihy. Neseděl mi. Bylo v něm dost změn. Ke konci mi moc nevadil, protože jsem ho na konci každé kapitoly přeskakovala …
Proč si tedy Aristokratku pod palbou lásky poslechnout?
Určitě především kvůli skvělému pocitu z hlasového projevu Kubařové. Přátelé, ta holka má zlatý hlas a jediné, co se jí nepovedlo, byl velitel zásahovky – ale za to ona nemůže, když to Boček “blbě” napsal jako frašku. Myslím, že po těch hodinách a hodinách poslechu jejího hlasu si vždy vybavím Marii a ucítím ořechovku paní Tiché! Dále si poslední díl Aristokratky musíte poslechnout, abyste věděli, jak celá série dopadne a koho si Marie vybere – Marka? Maxe? Denisku? Sice vás to natahování děje bude unavovat, ale určitě se zasmějete u milostných eskapád zahradníka, právníka Bendy a dokonce i Josefa, byť jde o vzpomínky.
Určitě byste měli Aristokratce pod palbou lásky dát šanci i proto, abyste věděli, kdo jsou kuklíci, proč byla Deniska ve vězení a zda se přijde na to, odkud bere tetička Nora šperky. A proč jsem napsala v titulku, že mne rozloučení bolelo, když to nebyla taková palba jako jiné díly? Je to jednoduché. Minimálně během těch posledních osmi hodin poslechu o životních útrapách rodiny Kostkových, vám totiž celé osazenstvo zámku přiroste natolik k srdci, že ke konci už víte, že vám budou chybět a visíte na každém slovu Kubařové. Nechcete, aby příběh skončil. Byť by první konec, který Boček napsal, byl originální! Ale to bych mobil prohodila oknem a ječela jako Milada na nádvoří, že jí kníže ukradl šanci na titulku (díl třetí).
Rovněž bolestivě působilo, že Kubařová přešla v posledních kapitolách příběhu k jakémusi sumírování a každá postava dostala svou šanci zanechat poslední dojem. Znovu si tak posluchač (čtenář už méně, podle mého) připomene, proč ty knihy poslouchá, proč si postavy zamiloval a má je rád, i když bylo povídání občas trapné či vleklé. Že to je spíše zásluha Bočka? Ano i ne. Boček to napsal, o tom žádná, ale Kubařová propůjčila dílu hlas a díky melancholii zaznívající jejím v hlase posluchač více lituje, že příběhy z Kostky končí. Je to nejspíš i tím, že se snížila kadence vychrlených slov a všichni se tím pádem zpomalili. Nevím, zda bych stejného dojmu nabyla, kdybych knihu četla. Jak se znám, hltala bych písmenka tak moc, že bych pak brečela, jak rychle je Marie a celá Kostka pryč.
Můj závěr k celé sérii?
Poslech doporučuji na 100%, čtenářům pak radím půjčit si knihy z knihovny. Dodržujte pořadí dílů, ať v tom nemáte guláš. A jako dárek případně darujte celou sérii, aby měl obdarovaný doma kus české, celkem kvalitní, beletrie v celku a mohl si ji alespoň vystavit.
About The Author
