Můj dlouhý běh není první kniha o ultramaratonech, kterou jsem četla. Ale prvenství si získala díky tomu, že šlo o audioknihu a českého sportovce. Sportovce tady od nás, z Brna (rodáka z vedlejší vesnice – Hrušovan). Takže další rozměr kniha dostala ve chvíli, kdy jsem věděla, o jakých místech/trasách píše. A nedlouho poté jsem si uvědomila, že některé republikové závody jsem znala i ze školních let. Dokonce Dana Orálka, autora knihy, můžete potkat při běhání kolem brněnské přehrady!
Na rozdíl od jiných publikací na téma dlouhých běhů je ta Danova srdečná a normální. Možná měl na pohodě celého prožitku poslechu svůj díl i Zdeněk Velen, který audiopodobu namluvil, a hudební podkres, který je až spíše smuteční, ale neskutečně klidný. Když si vzpomenu, jak neskutečně popisoval Badwater Carno, Dan je buď fakt blázen, nebo jen skromný normální člověk, který nepotřebuje dělat show, aby byl zajímavý. Stejně jako Carno běhá, protože může, Dan běhá, protože je to kus jeho života, plánuje a posouvá své limity. Ale jen tam, kde ho to baví – a netají se tím, že motivací je úspěch. Za to mu hodně tleskám. Hodně se mi líbilo, že neběhá kvůli vnitřnímu klidu, z nějakého náboženského přesvědčení či tomu podobných moderností.
Vzhledem k tomu, že Dan Orálek ve své knize Můj dlouhý běh celkem často zmiňuje nějaké časy, bylo by lepší (minimálně pro mne) je vidět napsané. Stejně tak jména sportovců, kteří mají tu či onde nějaký veliký úspěch – například Scott Jurek, co si tak namátkou vybavím. Proč? Protože jsem audio poslouchala ve fitku. Nebýt fitka, asi bych na knihu nenarazila nebo neměla čas na její čtení. Můj dlouhý běh by mi tu ležel stejně jako Born to run (které mimochodem Dan ve své knize zmiňuje a překládá z “američtiny” do normální řeči lidí). Druhou, možná tou nejvíc největší smůlou audioknihy, je absence fotografií. A to i proto, že Můj dlouhý běh má i druhé, rozšířené, vydání, které je o fotografie ještě bohatší.
Nebudu se tajit tím, že Můj dlouhý běh mne nalákal mimo zaměření taky na to, že vzpomínal na velkou osobnost: Cabalo Bianco. Ano správně, jsem fanda Born to run, respektive té běžecké části. Ale zpátky k Mému dlouhému běhu. Danovi “se povedlo” narodit se v době, která s sebou přinesla mnoho změn. Takže na pozadí jeho osobních běžeckých zápisků nám povídá i o tom, jak se běhalo před vznikem České republiky, jaké byly podmínky pro sportovce. Jak probíhal 17. listopad z pohledu studenta. Jaké bylo cestování do zahraničí.
Měla bych tu tedy doporučení – nemáte čas číst knihy, ale milujete běh? Nebo vaše ratolesti rády běhají, ale nečtou? Mrkněte na audioverzi Můj dlouhý běh! Vážně! Nejenže se maličko historicky vzděláte, poznáte alespoň zprostředkovaně atmosféru slavného Spartathlonu nebo se virtuálně zchladíte pivem (no, snad přeneseně neucítíte Danovy žaludeční potíže …). Taky si možná uvědomíte, že ačkoliv se chystáte na maraton či jiný delší běh, běžíte rychle. Já si zmiňované rychlosti nastavila na běžeckém pásu… Ne, že bych se chystala běhat. Ono totiž jak Dan Orálek píše – motivace je psychická, je to v hlavě (a tréninku). 7 hodin poslechu uběhne jako voda a vám bude líto, že Dana prostřednictvím Zdeňka Velena nemůžete poslouchat dál. Každopádně já jdu shánět rozšířené vydání. Chci další příběhy, chci fotky. A až knihu Můj dlouhý běh objevíte, budete chtít taky.
Zdroj obrázků: Audiotéka.cz, bezfrazi.cz
About The Author
