Recenze: Zdivočelá země k poslechu v sedle i mimo něj

Jiří Stránský 1931 – 2019 byl spisovatel, scénárista, básník, skautský činovník a politický vězeň. V roce 1953 byl zatčen, obviněn ze špionáže a z velezrady a odsouzen na osm let. Během věznění pracoval mimo jiné i v uranových dolech.  Není proto divu, že se velká část jeho tvorby věnuje právě politickým vězňům a také období po druhé světové válce. Mezi jeho nejznámější díla však (možná i díky stejnojmennému seriálu z let 1997 – 2012) patří román Zdivočelá země. Za tento román obdržel Stránský roku 1991 Cenu Egona Hostovského.

„Naše nesmrtelnost spočívá v naší nezničitelný touze žít, tak jak chcem my a ne někdo jinej, radši s milionem pochybností, jestli je to dobře, tak jak to chcem, než bez jediný pochybnosti, ale podle představ nějakýho vejtahy.“ 

Hlavním hrdinou knihy je válečný pilot a koňák Antonín Maděra, který se po válce vrací z Anglie, aby ve své rodné obci Svatý Štěpán převzal rodinné hospodářství. Jenže Krušnohoří v té poválečné době nebylo místem, kde by měl válečný veterán na růžích ustláno.  Maděrovo koňácké srdce potěší, že se po zelených pastvinách prohánějí stáda zdivočelých koní.  Ale spravovat velkostatek, který dostal po odsunu němců dost zabrat je velká dřina a když mu život začnou komplikovat nejen „zlatokopové“, kteří přišli do pohraničí vytěžit, co se dá, ale i závistiví vesničané, stane se život na venkově pro bývalého pilota hotovým peklem. Naštěstí má k ruce partu mladých kovbojů a odhodlání ve Svatém Štěpánu vybudovat chov ušlechtilých koní. A na to jsou všichni závistivci i wervolfové krátcí. Jaká je tedy Zdivočelá země? Inu, především až krutě autentická.

Hlas Zdivočelé země

Stránského opus magnum se dočkal letos své audio knižní podoby a to díky audio vydavatelství OneHotBook. Pod režijním vedením Hynka Pekárka knihu načetl herec a dabér, člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech Marek Holý. Stránského text je poměrně dost těžký. Nejen že autor používá „příliš dlouhá souvětí“ ve kterých se současní čtenáři ztrácejí, ale často odbíhá k vnitřním rozmluvám hlavního hrdiny sama se sebou. Tyto „meditace“ nad životem podle některých čtenářů tříští děj a působí rušivě. Možná v knize, ale Holý si s nimi v roli narátora poradil velice dobře a v jeho podání jsou zcela přirozené a děj nijak netříští. Ostatně Zdivočelá země je vyprávěna především z Maděrova pohledu. Stejným problémem by mohl být pro narátora velký počet postav, jimiž autor Svatého Štěpána a jeho okolí zalidnil. Ať už jde o obyvatele vesnice, partu samozvaných kovbojů, či žen v čele s šéfkou holičství Ilonkou. Zatímco Casidy a celá parta mladých výrostků kteří si hrají na kovboje, nemohla Holému přivodit vážnější problémy, slovenčina Ilony se mu mohla stát kamenem úrazu. Ale opak je pravdou. Nejenže zvládl perfektně jemný ženský hlas, ale i jeho slovenština je perfektní. Stejně jako cit pro správnou volbu hlasů postav nepostrádá Holý cit pro text. A to je neméně důležitá součást narátorského řemesla. Právě proto je v jeho podání uvěřitelné vše, co Stránského hrdinové prožívají, cítí i říkají. Hudební podkres pak citlivě evokuje dojem westernu, což se k příběhu z divokého pohraničí hodí.

Cover Tomáše Coufala je vlastně obálkou knihy, kterou vydalo letos Argo a za mě je to asi nejlepší a nejhezčí obálka, které se doposud Zdivočelá země dočkala.

Kniha:

Audiokniha:

Zdroj obrázku: onehotbook.cz

About The Author

Jiří Stránský Zdivočelá země