Někdy nám beletrie nestačí a chceme fakta, nebo něco současného. To obzvlášť platí v době, kdy se na nás denně valí stovky informací a pro jednotlivce začíná být problém je třídit. Tentokrát se podíváme na dvě knihy, které se zaobírají stejným tématem, ale obě úplně z jiného úhlu a odlišnou formou. Tím tématem, které rozdělilo nejen naší společnost, není nic jiného než islám a migrace.
Jak zabít civilizaci
Nejprve si posvítíme na poněkud temný pohled na celou problematiku. Benjamin Kuras, který sám imigroval do Velké Británie je velký odpůrce islámu a ekonomické, nebo chcete-li náboženské migrace. V knize Jak zabít civilizaci se v několika kapitolách snaží popsat úpadek západní společnosti a dokázat, že stojíme na prahu a možná už za prahem konce starých časů a náboženská válka je na spadnutí. Bere si příklady z historie, především z pádu Římské říše, filozofuje, nebo ukazuje na konkrétní případy. Z knihy je patrné, že Kuras opravdu nemá islám rád, a když se začtete do jeho vyprávění, ani vám nebude dobře. Některé pasáže jsou opravdu zdrcující, zejména pokud jste nalazeni na podobnou vlnu. Bohužel, často chybí zdroje a celá kniha je napsána opravdu jednostranně. Rozhodně jsem však po jejím přečtení měl pár dní deprese a cítil jsem úzkost. Úzkost z doby, ve které žijeme. Úzkost z lidí, kteří ve 21. století vzývají středověké hodnoty a zejména úzkost z těch, kteří by si tyto hodnoty opět přáli zavést ve svých vlastních domovech. Benjamin Kuras varuje před fanatismem, ale zároveň napsal knihu, která je schopná ve slabších jedincích fanatismus vyvolat.
Čau uprchlíci!
To Tuvia Tenenbom na to jde úplně jinak, přes humor. Tenhle spisovatel, dramatik a humorista se zaměřil na dopady uprchlické krize v Německu a je dobré si o něm něco povědět, než se pustím do knihy. Tuvia si rád dělá srandu ze svého okolí, ale i ze sebe. Jako žid tráví mnoho času v Izraeli, který miluje, ale je spojený i s USA a Německem. Vzhledem k jeho vyznání by se mohlo zdát, že bude také zaujatý, jenže je to právě naopak. Celá kniha Čau uprchlíci! je zprávou o tom, co se v Německu děje a protože to chtěl vidět na vlastní oči, křižuje celou zemí, pije dietní kolu a setkává se s nejrůznějšími lidmi. Od uprchlíků, které tajně navštěvuje v táborech až po německé politické špičky v jejich sídlech. Migranti ho mají rádi, protože umí jejich řeč, příliš se nešíří o tom, že je žid a zejména v něm vidí člověka, který by jim a rodině mohl pomoci z tábora. Politikům imponuje jeho rozhled a snaží se skrze něj promlouvat k národu. Tuvia na to jde rafinovaně, přes humor, zdánlivě nesouvisející otázky a především se nebojí seknout do živého skrze témata jako je holokaust. Jeho kniha je tak mnohem střízlivějším pohledem na celý problém a dává nahlédnout do hlav obou táborů a tím je to celé daleko výstižnější a informativnější než Kurasův strašák. Navíc tu najdete opravdu bizarní pasáže, jako třeba návštěva srazu queer (všeobecný výraz pro seskupení sexuálních menšin) uprchlíků.
Přestože jsou knihy naprosto rozdílné, obě varují před názorovými stereotypy a nabádají nás k diskuzi, vytvoření vlastního názoru, než prázdného opakování frází. I z toho důvodu se tady vyhnu hvězdičkovému hodnocení, udělejte si názor sami.
Zdroj obrázků:
rbth.com, databazeknih.cz,
About The Author
