Předposlední díl série o aristokratce Marii III. Kostkové z Kostky z pera Evžena Bočka v podání Veroniky Khek Kubařové jsem si ve výsledku velice užila. Dokonce jsem hned po doposlouchání audioknihy Aristokratka u královského dvora okamžitě koupila i díl poslední, protože Boček skončil téměř v nejlepším…
Audiokniha o útrapách rodiny Kostkových žijících na zámku nedaleko Brna začíná klasickým vleklým úvodem, kdo je Marie, kolikrát o zámek přišli, proč se pohřbívají v zatlučených rakvích a další. Pro posluchače, který předchozí díly nezná, to může být zajímavé. Pro fanatika jdoucím po posluchačském zážitku je to trošku nuda. Ta následuje i v první půlce knihy, kdy se Boček snaží vtipně připravit půdu. V díle o neúspěšných krádežích totiž našli na Kostce nizozemský originál obrazu, který za války ukradli Němci. Kostkové jej, i přes skoro smrt hraběte Kostky, vrátili do země původu. A královna je na oplátku pozvala na jeho odhalení. Část o důvodech, proč nejet, proč jet, kdo pojede, že Max nechává Marii vycukat zachraňovala Kubařová svým přednesem. I tak to bylo občas i trpké poslouchání.
Druhou část, kdy se trojlístek Marie, matka Vivien a paní Tichá dostaly do Nizozemska, do Haagu, však nabral na obrátkách vtipu a nedokázala jsem audioknihu vypnout. Budu upřímná, bylo to především proto, že jsem se bavila paní Tichou už od nastoupení do letadla. V závěru jsem zase nemohla jinak než se potutelně usmívat nad seznámení se Marie s Markem. S prohlášením paní Tiché, že to ještě bude prdel, jsem s hrůzou zjistila, že audiokniha skončila a já chci víc…
Co se týká samotné audioverze Aristokratky u královského dvora, opět došlo k obměně hudebního doprovodu. Nejspíš měl být decentní a jemný, aby příjemně dokreslil krásy holandského zámku, v němž královna Beatrix žije. V první půlce audioknihy působil jako pěst na oko, v druhé třetině se občas trefil do noty, ale dle mého nekorespondoval s buranstvím paní Tiché a nehodil se do hotelových prostor. Až v závěrečné zamilované fázi byl lahodou pro uši i duši.
Audiokniha Aristokratka u královského dvora tak opět hodně stála na hlasovém a hereckém umění Kubařové. Myslím si, že kdyby Kostkovic dogy začaly mluvit, ona by jim vdechla takový rozměr, že by Boček musel napsat knihu i o nich! Kubařová luxusně zvládala přecházet z aristokratického tónu královny ke komunisty odkojené paní Tiché, naprosto mimo Američanky Vivien k na obláčku se vznášející Marii (ať už šlo o šperky nebo Marka). Mrzí mne však, že se vytratilo její dokonalé “super” a “psycho”. Její podání v prvních knihách se mi líbilo více a myslím, že sem, do čtvrté audioknihy, by padlo senzačně (nebo si představte právě ono “super”, jak jej říká Deniska).
About The Author
