O dvojjazyčných knihách jsem se již zmínila v recenzi Bílý tesák. Dneska bych se ráda podívala na verzi Psa baskervillského, kterého v počátku 20. století napsal jako román na pokračování Arthur Conan Doyle. Stvořil jej po delší pauze s Sherlockem, kdy se snažil napsat něco hodnotného. A údajně by mělo jít o jedno z nejpovedenějších Sherlockových pátrání. Pojďme se podívat na verzi, která vyšla v dvojjazyčné podobě v podání opravdu jednoduché angličtiny pro úplné začátečníky.
Asi jako první mne na útlé knížečce dostala absence větších ilustrací. Bílý tesák byl protkaný obrázky, které samy o sobě vyprávěly příběh a textu kolem bylo méně. Pes baskervillský je naopak spíše nahuštěn textem a obrázek se objeví jen sem tam, aby se neřeklo. Hned v úvodu se seznámíme s pár anglickými slovíčky, která nejsou úplně obvyklá – vřesoviště, telegraf,… V textu se s dalším vysvětlením pod čarou nesetkáme. Vzato kolem a kolem, i když jde o stejnou znalostní úroveň angličtiny, Bílý tesák byl mnohem lépe uzpůsoben mladším nadaným dětem. Pes baskervillský v porovnání s ním působí jako četba pro žáky druhého stupně – tak osmá, spíše devátá třída.
Při čtení zjednodušené verze povídky o vyšetřování pana Holmese jsem skřípala zuby. Ne, že by slovní zásoba nebo anglické věty byly nějaké špatné. Ale byly PROKLATĚ JEDNODUCHÉ. Jakoby samotný text napsal onen deváťák. Ok, nadaný deváťák text napsal pro své méně schopné spolužáky. Krátké věty, hodně zájmen – pro studující angličtinu určitě super. Pro člověka angličtinu používajícího je to stylistické utrpení. Namluvená audioverze se pak stává utrpením i díky tomu, že mužský hlas neumí rozlišit, kdy která postava mluví a kdy ji doplňuje vypravěč. Celý nedokonalý poslech je rušen doprovodnou muzikou.
A ještě se spíláním nekončím! U řekněme romantického příběhu nevadí, když se tu a tam něco vypustí. Ale když vám v detektivce vypustí nějakou stěžejní informaci, díky které začnete zmateně listovat knihou, je to k zbláznění. A právě to se stalo minimálně dvakrát v Psovi baskervillském! Takže u mne šlo při četbě nakonec opravdu jen o motivaci k tomu, abych si přečetla originál. Publikace jako taková totiž nemá ani hodnotu jako obsahový výcuc, protože věřte mi, učitelé se 100% zeptají na to, co bylo vypuštěno (byl to zajímavý zvrat v uvažování).
About The Author
