Ztracený markýz, první díl příběhů pro mladé o sestře Sherlocka Holmese Enole, mne navnadil tolik, že jsem okamžitě sáhla po dvojce, Případu levoruké dámy. Jaký pocit ovšem mám z pokračování slibně rozjetého příběhu o čtrnáctileté Enole Holmes?
Tuto recenzi bych měla rozdělit na dvě části. První část recenze, očima nějakého osmáka či deváťáka, nejde napsat jinak než: SUPER! Vážně, kdo by si nepřál zařídit si bydlení a práci už ve 14? Být samostatný, svobodný, mít peníze? Dokonce pro rýpavé školáky a pubeťáky Nancy Springer vymyslela, jak Enole zajistit příjem. Kdo by v jejím věku neměl dobré srdce a netrápilo by jej, že ne všichni se mají dobře? Že někteří nemají teplé domovy, co jíst a nebo třeba i dva milující rodiče. A protože všichni chápeme, že musíme zůstat v utajení, aby nás velký bráška Sherlock nenašel – nebudeme holt mluvit a budeme se maskovat! Co se týká samotného případu – opět nebyl složitý. Byl sice přitažený za vlasy, ale využil novinek doby a Enola čerpala z informací, které se k ní reálně mohly dostat nebo které si mohla sama zjistit. Mladá slečna se trochu pobratřila. Trošku více. Ale Nancy Springer mladým čtenářům vše přiblížila a nechala ji natolik blízko smrti, až to zvedlo tep!
Případ levoruké dámy z pohledu dospělého značně pokulhával. Nejenom že Enola měla tolik financí, aby si pronajala prostory a některé dokonce pronajímala (!), aby se jí finance točily. V době, kdy ženská síla byla na vzestupu, to je na čtrnáctiletou slečnu prostě zvláštní. Dalším bodem, který mi vadil, ale jen proto, že příběh nebyl zajímavý jako “markýz”, byly noční vycházky. Springer hned na začátku popsala pocit blížící se smrti, ale nepokračovala v rozvíjení následků procházky a důraz na spojení událostí na začátku a na konci pokulhával. Vadil mi ten promrhaný potenciál. Myslím, že se autorka sama zamotala do toho, jak moc odporný padouch má být. Na druhou stranu oceňuji snahu Springer přiblížit dětem dobu – co ženy mohly, nemohly, co znamená svoboda. Že na ulicích umírají lidé a bohatým je to jedno.
Jak v díle o markýzovi, tak v Příběhu lilevoruké dámy nám Springer nechala v příběhu zašifrované vzkazy. Tvorba a řešení rébusů je krásnou vzpomínkou na mladá léta, na skautování. Knihu i přes své dospělácké výhrady doporučuji každému školákovi či puberťákovi, co má rád příběhy odvážných dětí, které se nebojí řešit záhady, hledat ztracené věci a toulat se po nocích venku!
About The Author
